Rozhovor s Miroslavem Žambochem o jeho nové knize Turbulentní vesmír

Vydání knihy Turbulentní vesmír se blíží a tak mě napadlo na toto téma vyzpovídat Miroslava Žambocha.
Snad se rozhovor bude líbit.

Do budoucna mohu slíbit, že to rozhodně není poslední vec, kterou na stránky chystám a už teď mám připravený velmi zajímavý článek. No a jek už to tak bývá, některé věci budou pouze pro přihlášené - své stránky si prostě musíte zasloužit.


1, na svém webu zdůrazňuješ, že kniha bude sci-fi, je to tak důležité?
Nebo to spíš chceš zdůraznit, protože jsi posledních pár knih vyloženě hard sci-fi nenapsal?

Pro mě to důležité není. Mám rád scifi, hard scifi, mám rád fantasy, dark fantasy, rád je čtu i je rád píši. A vlastně mezi tím nevidím žádný velký rozdíl. Ve službách klanu, je sice fantasy, ale stejně tak se na ni dá dívat jako na scifi.

2, anotaci knihy už známe, ale mě zajímalo, a ostatní jistě taky, něco víc. Něco co se dá ještě o knize říct a přitom neprozradit děj. Je něco takového? A řekneš nám to?

Já většinou nevím, co o svých knihách říkat. Co chci vyjádřit, většinou dávám do obsahu. Zpočátku jsem se chtěl jen bavit, ale pak do textu vstoupilo něco dalšího. Zábava zůstala, ale trochu to zvážnělo. Ale možná za to může Bartoš, dnes už si nevybavuji kdo z nás postrčil text kterým směrem.

3, proč název "Turbulentní vesmír"?

Vymyslel jsem několik názvů, v angličtině se mi líbily všechny, například Silicon wars :) v češtině už méně. Tomáš Bartoš mi nepomohl, nechal jsem všechny názvy v pracovním dokumentu s poznámkou, že Bartošovi je to fuk a já už opravdu nevím jaký. Madam korektorka mi pak do souboru napsala noticku, že nejvíce se jí líbí Turbulentní vesmír, protože to odpovídá ději. A má pravdu, obydlený vesmír v knize se velmi rychle vyvíjí a mění. Až děsivě rychle, chaoticky, turbulentně.

4, knihu jsi napsal společně s Tomášem Bartošem. Jak se vám spolupracovalo?  Myslíš, že čtenáři dokáží rozeznat, co vzešlo z tvé hlavy a co je dílem Tomáše Bartoše?

No, pracovalo se nám … dlouze. Tak kniha je krátká a stejně jsme ji dávali dohromady čtyři roky. A nemyslím, že čtenáři poznají, co jsem psal já a co Tomáš Bartoš. Z jeho iniciativy text vznikl, dal první podnět; konečnou fázi, tím myslím autorskou editaci a odlaďování, jsem prováděl já.

5, psát knihu 4 roky je docela dlouhá doba. Jednalo se o pomalý kontinuální proces, nebo to byly spíš nárazové akce jednou za čas? Vzpomene si ale potom člověk, po takové době, co bylo na začátku?

Byly to jednorázové akce s dlouhými přestávkami. Po mnohoměsíčním tichu jsem si třeba řekl, že bych tu část mohl dorazit a pak na tom v kuse nějakou dobou vyšíval. A následně byl zase klid. Na začátku byl neúplný Tomášův text, se kterým nebyl spokojený. Poslal jsem mu pár nápadů jak dál a on mi odpověděl, jestli to nechci dokončit. A já chtěl, protože už jsem mezi tím o světě přemýšlel. A další kapitolu jsem rozpracoval zase já a dokončil ji on, samozřejmě v rámci nějaké předběžné osnovy. Ale velmi hrubé a mnohokrát pozměněné.

6, už jsi viděl obrázek na obálku? Na co se můžeme těšit? Můžeš nám prozradit, jak jsi definoval co má podle tebe na obálce být? Jak moc kibicuješ ilustrátorovi do jeho práce?

Nejprve jsem se pokusil kosmickou loď načrtnout, ale nebylo z toho poznat, že to je kosmické plavidlo. Pak jsem ho popisoval s pomocí termínů částečně biologický vzhled, trojčetná symetrie a podobně. Odhaduji, že ze mě měl Petr Vyoral radost. Později jsem hledal nějaké obrázky pro osvětlení pojmů jako je částečně strojová chapadla atd. Nakonec jsem dostal skicu, po ní jsem vyjádřil svá obligátní přání jako víc zbraní, větší ráži, víc rychlostí, poprosil o nějaké vybuchující hvězdy a bylo to hotové. Tomáš měl pár poznámek realitě vesmírného pozadí, ale nakonec se podařilo uspokojit i jeho. Vážně – proces tvorby obálky byl poměrně náročný na komunikaci. Ale myslím, že se toho Petr zhostil bravurně, podle mě v žánru ilustrace scifi otevřel novou poličku s novým způsobem zpracování. Ilustraci už jsem viděl a moc se těším, až ji uvidí i ostatní.

7, máš nějaké vyhraněné prostředí ve kterém píšeš? Nějaká určitá denní doba, místo, hudba, počasí, vůně atd.?

Kdekoliv. Stačí mi klávesnice, čas, a když do mě nikdo moc nežduchá a mluví na mě z dálky větší než půl metru. Pokud člověk neletí bysnys třídou, jsou vzhledem k prostoru mezikontinentální přelety utrpením. Tedy alespoň pro mě. Z Paříže do Salt Lake City jsem kdysi napsal shrbený s intenzitou podsvícení displeje sníženou na minimum, aby notebook vydržel co nejdéle, několik desítek stran příběhu Ve službách klanu. A byl to pro mě můj nejpohodovější let.

8, kdo je tvým prvním čtenářem a Jak moc příjmeš kritiku "beta-čtenářů"?

Každou poznámku betačtenářů obracím před svým vnitřním zrakem a řeším ji z hlediska prospěchu pro příběh. Pokud byla napsána, někdo si s ní dal práci a já ji musím zvážit. Kdybych to neudělal, přišel bych o možnost příběh vylepšit.

9, budeš knihu Turbulentní vesmír uvádět na svět a "křtít"?

To nevím. Já na křty moc nejsem. Raději si o ní popovídám na www stránkách nebo nově na facebooku s těmi, co ji již četli. Ale záleží na okolnostech, nevylučuji to.

10,  jakou knihu zrovna čteš? Máš na čtení vůbec čas?

Mám, čtu rád, hlavně před spaním. Teď to jsou tuším Total wars, sbírka scifi povídek  a předtím to byl A Song of Shadows od Johna Connollyho, kniha ze série mystických detektivek s hrdinou Charlie Parkerem.

11, na čem pracuješ? Myslím literárně. A co chystáš do budoucna?

Jsem v třech čtvrtinách knihy, která se bude asi jmenovat Zakuti do oceli. Rád bych ji přes léto dokončil, abych pak rok editoval. To nenávidím. A následně bych se mohl vrátit k druhému dílu Predátorů, tam mám napsaných dvě stě stran  a pořád to odkládám. Nebo bych mohl pokračovat v posledním Baklym. Měla to být odpočinková povídka, ale musel jsem to zastavit, protože se mi to rozrostlo pod rukama a nevěděl jsem si radu s osnovou. Teď mi to v hlavě tiše krystalizuje. Ale ještě nejsou fasety úplně zřetelné. Plánů je dost, i takových, které asi nerealizuji, například Nekorektní historie velké tankové války, což by byla bývala scifi.
Abych nezapomněl, začal jsem opět po čase psát příběh s JFK. Nejraději bych napsal několik navazujících příběhů za sebou, ale nevím, zda mi na to stačí dech. Uvažuji, zda bych nenašel někoho, kdo by byl ochoten se se mnou o psaní podělit, ale chápu, že s vytyčeným dějovým obloukem to už není pro jiné autory tak atraktivní. Ale jak říkám, zvažuji to. Zatím mám název startovního dílu: Město mrtvých a deset stránek z něj. A také název posledního dílu: Sestup do hlubin. A co bude mezi tím … se uvidí.