Zdeněk Velen - rozhovor

 
1, Můžete se nám představit? Kdo jste, co děláte, co jste dělal a tak podobně.
   
Jsem profesí činoherní herec, absovelnt DAMU (1999), je mi 42 let, a v současné době jsem se rozhodl pro volnou nohu. Mám totiž ještě jednu poloprofesionální činnost, které věnuji hodně času, a tou je streetová fotografie. V kombinaci se stálým divadelním angažmá bych neměl tolik volného času na fotografování, ale ani na práci ve studiu a podobně. V současnosti hraji na scénách Městských divadel pražských, v Komorní činohře, Shakespearovských slavnostech atd.


2, Jak se člověk k takové práci jako je čtení audioknih dostane? Vyhrál jste konkurz, nebo Vás někdo přímo oslovil?
 
Protože mě práce s mikrofonem, a konkrétně mluvené slovo nesmírně baví, napadlo mě udělat v jednom studiu několik krátkých, žánrově různorodých audio stop, a ty jsem potom rozeslal do studií a rozhlasu. No, a k mé radosti někteří zareagovali. V nakladatelství Walker a Volf si mě ještě otestovali a potom už jsme se dohodli na spolupráci. Tohle je už naše čtvrtá věc.


3, Byla to pro Vás jen menší odbočka, nebo se máte v úmyslu věnovat audioknihám i nadále?
 
Odbočka rozhodně ne. Spíš začátek nové cesty, pevně doufám. Jak už jsem řekl, tahle práce mě nesmírně baví. Takže pokud bude trvat zájem o spolupráci, budu se považovat i nadále za člověka, kterému je práce zábavou, a tudíž za velmi šťastného člověka!


4, Fenomén audioknih se poslední dobou dost rozmáhá, myslíte že ještě dál poroste? Vy sám audioknihy posloucháte?
 
Popravdě nevidím důvod, proč by se měl rozmach tohoto fenoménu nějak utlumit. Ve svém okolí zaznamenávám stále nové posluchače. Sám mluvené slovo poslouchám téměř denně, a když si vzpomenu na svoje dětství, tak si vybavuju, že rozhlasové pohádky a hry jsem měl raději, než ty televizní. Je v nich daleko větší prostor pro představivost, a navíc člověk nemusí jenom sedět a koukat, ale může dělat i plno drobných činností, a přitom být uvnitř děje. Vizuální stránku si přitom obstarává sám, a může být pokaždé trochu jiná.


5, Jak takové čtení probíhá? Je to nuda, nebo je při tom i vzrušení a třeba se i pohádáte?

Jako všude je to o lidech, se kterými děláte. U "wolkervolfů" je to vždycky zalité sluncem, a to i v zimě. Chvíli se povídá, pije kafe, a pak se natáčí, dokud to jde. To znamená, dokud je artikulace ve formě a huba není unavená. Máme samozřejmě předem daný počet stran, které je optimální za frekvenci udělat, ale není to striktní, protože jsou dny, kdy to jde dobře, a naopak.  Čtení se zastavuje u přeřeků, při ujasňování významů, nebo výslovnosti cizích a nejasných slov, a taky při krátkých pravidelných pauzách na odpočinek. Moje vlastní zkušenost je cca 4 max 5 hodin čtení. Potom už je hodně znát únava hlasu a mluvidel. Ale nuda to rozhodně není, naopak. Navíc, i když knihu dopředu znám, vždycky mě tolik věcí překvapí. Jednotlivé formulace, stavba vět, vtipné komentáře. Pokud jde o hádky, tak to si ani nedovedu představit, že by k něčemu takovému vůbec došlo.
     


A jak už to tak bývá zbytek rozhovoru si mohou přečíst jen V.I.P. , tedy ti co jsou registrovaní a přihlášení.
Pokud máte zájem, napište mi.
 

Sdílet článek

Facebook komentáře