Meč - 3. část
Historie mečů na území ČR
Slovanské kmeny začaly meč používat v 8. století, jednalo se však o ojedinělé použití, podle archeologických nálezů se jednalo o těžké dvousečné meče západního typu. Tyto meče měly záštitu a vícedílnou hlavicí. Není známo, zda tyto meče byly dováženy, nebo zda byly vyráběny na území Velké Moravy. Nálezy z 8. století jsou opravdu ojedinělé.
V 9. století se meč objevuje častěji, přesto dominantní zbraní zůstává válečná sekera. Meče, které se na území České republiky v 9. století vyskytují, mají záštitu a jejich délka se pohybuje v rozmezí 90 až 105 a šířka mezi 5,5 až 6 centimetry. Jílec těchto mečů má hlavici, která měla vyvažovat meč, tyto meče však zpravidla nebyly dobře vyváženy, protože přestože měly hlavici, byla čepel příliš těžká. Na čepeli se objevuje žlábek a je zakončena ostrým špičatým hrotem. Tyto meče byly vyráběny dnes již téměř zapomenutou technologií svářkový damask, tuto technologii čeští kováři neovládali ani v 10. století, proto jsou tyto meče mimo vší pochybnost dovážené ze západní Evropy. V 10. století se na území ČR objevují i meče vyrobené českými kováři, tyto meče měly horší kvalitu než dovážené meče, ale byly levnější. Tento typ meče byl používán až do 12. století, kdy je zcela nahradil meč vymyšlený na území Čech, který měl záštitu ohnutou směrem k hrotu a jejíž délka přesahovala 20 centimetrů. Tyto románské meče se na území ČR používaly až do konce 14. století ačkoli již od počátku 14. století pronikal do Čech i na Moravu nový dlouhý gotický meč. Zajímavé je, že se ve střední Evropě vůbec neprosadil v západní Evropě běžně používaný krátký meč s ostrou špicí.
Pozdější gotické meče používané na území ČR neměly žádná česká specifika, jednalo se jak o meče dovážené komplet, tak o meče vyráběné zde z dovezené čepele (nejběžnější případ), nebo o meče zcela vyráběné na území ČR.
Zajímavá je i výroba mečů v 19. století, kdy byla vyrobena celá řada replik dvouručních mečů, které sloužily jako výzdoba mnoha domů či sídel. Dále byla vyrobena řada ceremoniálních mečů, určených pro různe spolky atp. Je zajímavé, že ačkoli tyto meče vynikaly v rámci národního obrození, byly ovlivněny německými meči. Tyto meče nebyly zhotovovány jako funkční, ale pouze jako ozdobné.
Zdobení mečů
U vikingských a franských mečů se setkáváme s hlavicemi a záštitami zdobenými rytím, rýhováním, či taušírováním. ( Taušírování, též tausování, je výtvarná a zejména řemeslná technika, při níž vykládáme kov, kovem jiné barvy. )
Od 12. století se postupně objevují velmi zdobené meče, jejichž válečná funkce je v mnoha případech diskutabilní. Přesto se vyskytuje mnoho zdobených funkčních mečů. Rukojeti se zdobily různými typy ornamentů a často se vykládaly vzácnými kovy nebo perlami. Na hlavici se často objevují zákruty a zlacené zdobení. Čepel bývala zdobena zřídka, rytí nemělo zpravidla ozdobný charakter, ale věcný (např. název dílny, erb), občas se lze setkat i s výsekem, zpravidla ve tvaru kříže, který býval osazen zlatě.
Slavné meče
Především v raném středověku byl meč považován za majetek a pro rytíře byl velmi cenný, byl prostředkem osobní obrany - závisel na něm rytířův život, proto mu někteří rytíři dávali jméno, v literatuře se pak činy některých mečů zveličily a tyto meče se staly legendami. Tyto legendární meče pak vystupují v písních o hrdinských činech, které se do obliby v evropské literatuře dostali zhruba od 12. století. Nejznámějšími meči jsou podle názvu Excalibur ( meč krále Artuše ), Dámoklův meč a Durandal ( Rolandův meč ).
V současné době se legendární meče objevují v řadě počítačových her, nebo v fantasy literatuře, pohádkách či filmech, ale zpravidla se jedná o legendu pouze v rámci jedné hry, knihy či filmu. Nejznámější se staly světelné meče z Hvězdných válek či Aragornův (Elendilův) meč z Pána prstenů.
Shrnutí vývoje
Meč má tedy svůj počátek již v pazourkovém pěstním klínu, z kterého se vyvinul přes dýku.
Postupně se, ve spojitosti s jeho použitím i k sekání, prodlužovala jeho délka.
Původně sloužil meč pouze k bodání, poté se začal používat i k sekání ( začali se brousit jeho boky ), následně byl primárně sečná zbraň a svůj vývoj zakončil jako sečná i bodná zbraň. V jednu chvíli vedle sebe existovali sečné i bodné meče, z bodných mečů se postupně vyvinul kord.
Materiálově se meč vyvíjel od mědi přes bronz a železo až k oceli.
Tento článek je licencován za podmínek GNU Free Documentation License. Používá materiál z článku Meč na Wikipedii.