Případ 1.

Otevřel jsem oči. Pokoj vypadal stejně, jako když jsem usínal. Digitální kalendář zobrazoval čtvrtek pátého září a ani ukazatel letopočtu se nezměnil. Pro někoho, kdo je vláčen asynchronní poruchou z času do času, to není úplně samozřejmé. V téhle době už jsem žil déle než dva roky a jako "P. I. - Private Investigator," neboli soukromý detektiv, jsem začínal být dobře zavedený. Výhodou tohohle povolání je, že se jím můžete živit od chvíle, kdy člověk vymyslel soukromé vlastnictví, do okamžiku, kdy ho zase zrušil. Jediný problém, který jsem musel urychleně vyřešit, byl slábnoucí zdroj v mém "antikolapsačním" náhrdelníku. Nechápal jsem přesně jak funguje, pouze jsem věděl, že mi při náhlých a nečekaných přesunech v čase chrání krk.
Zazvonil zvonek, na monitoru zabírajícím prostor před domovními dveřmi se objevil podsaditý muž v dokonale padnoucím obleku.
"Tady Kristian Samuelson," ozval jsem se do mikrofonu.
"Henry Glower, potřebuji vaši pomoc. Ihned," skoro mě ani nenechal domluvit.
Jméno mi nic neříkalo, ale můj klient, můj pán. Stiskl jsem bzučák a nechal ho vejít. Rychle jsem se vykulil z postele, přehodil před sebe župan a postavil vodu na kávu. V půl deváté ráno po mě nemůže nikdo chtít, abych ho přivítal ve formálním oblečení.
Usadil jsem ho do křesla pro klienty a bez ptaní mu podal šálek. Nerad piji kávu sám, po ránu je to nejpříjemnější v dámské společnosti.
"Jsem šéfem bezpečnostní služby Nuclear Works co. Mám problém a doufám, že mi ho pomůžete vyřešit. Nechci se obracet na policii dříve, než to bude nezbytně nutné," přešel bez okolků k věci.
"Nuclear Works? Ten podnik na zpracování jaderných materiálů?" zeptal jsem se.
Přikývl.
"Přesně. Mám v areálu jednoho mrtvého muže a chybí mi dvacet kilogramů štěpného plutonia. Po vás chci, abyste ten materiál našel. Pokud přitom chytnete zloděje a vraha, tím lépe. Zaplatím vám, co si řeknete, protože tahle situace pro mě znamená velký, opravdu velký problém. Berete ten případ?"
"Obleču se a přesuneme se na místo činu," řekl jsem místo odpovědi.
Nastoupili jsme do velkého džípu Cherokee s možná dvaceti palcovými pneumatikami, který ze všeho nejvíc připomínal železniční vagón. Všiml si mého udiveného pohledu.
"Koníček," vysvětlil, "navíc mám rád spolehlivé vozy." "I když," nespokojeně zařadil a bezohledně si vynutil místo v nekonečném proudu vozidel, "mě nedávno právě tohle auto pořádně naštvalo. V pondělí jsem chtěl jet z práce domů a motor ani neškytl. Automechanik tvrdil, že je to závada v palubním počítači. Nechal jsem ho stát na místě a vzal si místo toho taxíka. Druhý den naskočil jako hodinky, i když mi připadá trochu línější. Stejně ho nechám pořádně zkontrolovat. Zatím jsem neměl čas, tři dny jsem byl pracovně mimo město. Najezdil jsem přitom snad tři tisíce kilometrů."



Během cesty jsem se dozvěděl, že celá Nuclear Works co., je obehnána pět metrů vysokou betonovou zdí s pravidelně rozmístěnými strážnými stanovišti a že všechna zavazadla, do kterých se vejde víc než taška s doklady, jsou pečlivě kontrolována. Bez ohledu na majitele. Henry Glower tvrdil, že jeho zaměstnanci bez pardonů prohlížejí i top management. Plutoniem se běžně manipulovalo v malých schránkách, každá obsahovala s bezpečnou rezervou podkritické množství. Pro usnadnění transportu se schránky spojovaly do kartuší, které se potom skladovaly nebo posílaly pryč z Nuclear Works. Kartuše s dvaceti kilogramy plutonia vážila podle Glowera dva metráky, ale nebyla větší než sedmdesáti litrové akvárium. Nic, co by někdo pronesl v náprsní tašce, nebo dokázal přehodit přes zeď.
Dorazili jsme až k bráně ukotvené ve dvou železobetonových věžičkách se skleněnými pozorovatelnami nahoře. Na Glowera jeho lidé kývli, ale mě nechali vystoupit ven a prohledali i můj kufřík s počítačem a drobnostmi, které v tomto čase obvykle používám k pátrání. Teprve potom nás pustili dál. Projeli jsme bránou, před námi se otevřel pohled na několik izolovaně stojících budov. Kromě širokých cest a krátce zastřižených trávníků v areálu firmy nic jiného nebylo.
"Budovy jsou osamocené kvůli bezpečnosti a snazší kontrole, radioaktivní materiál se přepravuje podzemními tunely. Každý zaměstnanec má přístup jen do budovy, kde pracuje," vysvětloval Glower.
Mezitím jsme zastavili u deset metrů vysokého hranolu z betonu bez oken, pouze s prostorným proskleným vstupním vestibulem.
"Ven a dovnitř se může jedině tudy. Jsou zde instalovány detektory radioaktivity. To plutonium by určitě zaznamenaly, kartuše nejsou úplně dokonale odstíněny," pokračoval ve výkladu, zatímco jsme vystupovali.
"A materiál, nástroje, zařízení" Ty se transportují také skrze vestibul?"
Glower zavrtěl hlavou.
"Ne, většinou tunely. Pro věci z venku je zde speciální vchod. Při jeho používání však obvykle asistuje víc lidí, kteří všechno kontrolují. Minimální počet jsou dva, jeden venku a jeden uvnitř. Jinak to nejde.
Vešli jsem dovnitř, Glower mě nejprve zavedl do skladiště použitého zářícího materiálu a ukázal na nažloutlé kruhové okno ve stěně.
"Je to metr silné olovnaté sklo, ale stejně bychom se tu neměli zdržovat příliš dlouho. Zůstává tady materiál, pro který není žádné další použití a některé ty věci jsou pořádně horké. Moc často se sem nechodí."
Poslušně jsem se podíval dovnitř.
U protější stěny, vzdálené zhruba tři metry, na hromadě oprýskaných olověných kontejnerů ležel člověk. Jeho tvář byla v umělém osvětlení sinalá, oči měl i z dálky zřetelně rudé. Jinak byla místnost až na ramena teleskopických manipulátorů naprosto prázdná.
"Někdo, předpokládám, že zloděj plutonia, ho tady zavřel. Je to jeden ze tří techniků pracujících v téhle budově. Zemřel na nemoc z ozáření. Měl u sebe elektronický dozimetr. Manipulátorem jsme si ho vytáhli ven. Podle radiační dávky, kterou obdržel, a místa, kde umřel, tam leží asi osm hodin. To by naznačovalo, že se krádež uskutečnila dnes v noci, nebo pozdě večer. Neměl tu co dělat, od úterka má nahlášenou dovolenou."
Glower mluvil způsobem připomínajícím profesionální průvodce na zámcích nebo hradech.
"Kdo všechno tady ještě pracuje?" zeptal jsem se.
Zavedl mě do své kanceláře, ze které měl přístup na vnitrofiremní síť. Prý měl v každé budově takovou. Za okamžik přede mnou na monitoru defilovaly data všech šesti zaměstnanců pracujících právě tady. Tři vědečtí pracovníci, Krystof Nowak, doktor přes elektroniku a řízení na dálku , J. J. Martin, fyzik neutronových polí a Thompson Kelvin, expert na numerické simulace. W. Klausewitz, G. Wayneger a mrtvý - Rudolph Babinski byli tři laboratorní technici s dlouholetou praxí.
"Můžete si přečíst jejich výpovědi. Prokazatelně tady ani jeden včera po páté hodině nebyli. Možná se tam zavřel sám," uchechtl se Glower sarkasticky, "ale to nevysvětluje to plutonium."
Náhle jsem pocítil lehkou závrať obvykle předcházející časový posun. Zmizet z pečlivě střeženého závodu, kde neproklouzne ani myš - Glower by měl další problém. Naštěstí to však bylo jen plané varování. Zhluboka jsem se nadechl.
"Zbývá dořešit problém mé mzdy. Chci tohle, napsal jsem na monitor složení speciální slitiny, která sloužila jako pohonná jednotka mého dekolapsátoru."
Glower se střídavě díval na mě a na monitor. Vypadal nechápavě.
"Je v tom nějaké zlato, paládium, stříbro, uran, špetka rhodia, stačí padesáti gramová cihlička. Pro váš podnik by nemělo být problémem něco takového vyrobit. Běžně se to koupit nedá," vysvětlil jsem a v duchu dodal - ne v tomto čase.
"Neříkejte, že už víte, kde ten materiál je!" vybuchl.
Pokrčil jsem rameny.
"Souhlasíte?"
Přikývl a nespouštěl přitom ze mě oči.
"Za to plutonium vám dám úplně všechno."
Začal jsem vykládat...


Řešení:
Zločin ? vražda i krádež, se odehrál už v pondělí. Člověk, který dlouhá léta pracuje s radioaktivním materiálem, by si uvědomil, že intenzita záření klesá se čtvercem vzdálenosti a v komoře by si nesedl přímo na kontejnery s aktivním materiálem. Krčil by se u stěny, která je zhruba 3 metry daleko, to představuje 9 násobné snížení dávky. Vrah počkal, až umře, potom jeho tělo umístil co nejblíže ke zdroji záření a doufal v chybný časový odhad vyšetřovatelů.
Jediný, kdo měl možnost vyvést materiál z hlídaného pracoviště, byl Glower sám ? jeho vůz jinak pečlivé stráže nekontrolovaly.
Právě v pondělí měl jeho vůz závadu, proto ho nechal uvnitř areálu. Nebyla to náhoda, poruchu způsobil zločinec, který do vozu naložil plutonium (70-ti litrové akvárium se ve velkém džípu ztratí). Doufal, že kontejner při nejbližší příležitosti vyloží. Po té vůz opět zprovoznil. Glower si pak všiml, že jeho auto se chová ?líněji?. Dva metrické centy jsou znát. Zločinec však nemohl kartuši vyložit, protože Glower na tři dny odjel z města.
Plutonium ukradl a Babinského zabil (pomáhal mu kartuši dostat ven z budovy) Krystof Nowak. Pro odborníka na elektroniku a řízení na dálku, nebylo problém přeprogramovat palubní počítač vozu tak, aby v danou dobu auto nenastartovalo a