Jak jsem si

Kniha Drsný spasitel vyšla již v roce 2006. Vždy když Miroslav Žamboch napíše něco jiného než Koniáše, tak mi trvá delší dobu než si ke knize najdu cestu. Stejně tomu bylo i v případě Drsného spasitele, kterého jsem si koupil po dlouhém váhání až v polovině roku 2008. Jak je u nás doma dobrým zvykem, tak jsem ji hned „prodal“ ženě s vírou, že mi ji brzy při vhodné příležitosti daruje buď k narozeninám nebo k Vánocům. Kdybych býval tušil, že to bude trvat jeden a půl roku ... - dočkal jsem se až na  tyto Vánoce. Příště se jistě dvakrát rozmyslím, než knihu výhodně „prodám".

Z románů, které se vymykají světu Koniáše a Vegaše – mám na mysli hlavně romány Líheň, Predátoři, Seržant a Drsný spasitel, mě Drsný spasitel spolu se Seržantem oslovil zatím nejméně. Jednoznačně mě však zaujal a příjemně překvapil. Nebudu jej sice číst tak často jako Koniáše, ale určitě se k němu v budoucnu ještě několikrát vrátím.

Koniášův svět je mi prostě nejbližší a cítím se v něm nejlépe.

Naproti tomu spojení postapokalyptického světa, démonů, bohů a techniky, jak je tomu v Drsném spasiteli, nebo zvláštní propojení techniky a magie, jako je tomu v Seržantovi, mi už tak blízké není. I tyto romány mě však obohatily a zaujaly svým jiným pojetím.

Vlastně tímto chci apelovat na ty z Vás, kteří si odmítají najít cestu i k jiným příběhům a světům než jsou „ty jejich oblíbené“. –  Nebraňte se novým vjemům, neuzavírejte se novým myšlenkám a nápadům! Budete za to po zásluze odměněni.

A čím Ježíšek potěšil Vás?
 

Sdílet článek

Facebook komentáře