Slovník

Farmář žijící na severním okraji Gutawské pouště. Dovedl chlapce, který přešel s Baklym skrz Gutawskou poušť k vévodovi Daskovi. (Hon za Rudou hvězdou, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 192 – 3)

Fenidongský obchodník s obilím, v letech 312 až 353 ovládal trh s obilím ve Fenidongu. Měl tři dcery, dvě umřely v útlém věku a třetí se provdala za pana Maletavila. Artur Achromet zorganizoval první výpravu s cílem založit kolonii mimo území Obchodní ligy, jejímž cílem byla produkce obilí. Jeho pokus skončil neúspěchem – kolonisté zemřeli v důsledku otravy arzenem ve vodě z artézských studní v Achrometově údolí. (Na ostřích čepelí, 2001, str. 99, 138, 442, 444, 447 - 453)

Mapa Grimmových hor. Nakreslil ji Artur Achromet. Je na ní vyznačena cesta Achrometovy výpravy Grimmovými horami. Byla ukrytá v přebalu Achrometova deníku. Mapu ukrytou v knize našel až Koniáš. (Na ostřích čepelí, 2001, str. 420 – 421)

Nalézá se v Grimmových (Modrých horách. Na jihozápadním konci údolí byl Velký oblouk – přírodní most přes kaňon řeky Nerozhodné, později se zřítil. (Na ostřích čepelí, 2001, str. 438 – 459)

Deník Artura Achrometa z jeho výpravy, kterou zorganizoval za účelem založení obilné kolonie mimo území států Obchodní ligy. Deník získal do svých rukou Haurský klan. Z velmistrova stolu jej vzal Barybald Bryzold a předal jej Koniášovi. V přebalu knihy byla uschována Achrometova mapa - mapa přechodu Grimmových hor. (Na ostřích čepelí, 2001, str. 344 - 345, 349 - 350, 387 - 389, 419 - 421, 447 - 453)

Manželé Adernaovi. Koniáš s Lawrencem Maurelim (viz Maureli, Lawrence) s nimi seděli u jednoho stolu na plese, který pořádal hrabě Guzzi v Gataru. (Cesta domů, v knize Legendy české fantasy, 2006, str. 39)

Tovaryš pracující v Junwirově klenotnictví v Cevinu. (Bez slitování, 2003, str. 123 - 124, 147)

Křivicí sehnutý, neštovicemi zohyzděný hrobník městečka Jakkabardi. Oblečený je i v panujícím vedru celý v černém. Kdysi balzamoval nebožtíky. Koniáš mu dal polovinu smaragdů a získal za to smlouvu na polovinu zisku z pohřební společnosti, kterou založí Aechyl. (Drsná hra, v knize Ostří oceli, 2004, str. 269, 327, 335)

Viz Ketenewen, Aefinela.

Zachránila Koniáše poté, co se jej Ryok pokusil zabít šipkou otrávenou jedem malé stromové žáby. Koniášova milenka za jeho pobytu u divokého kmene za řekou FewGhakou. Neměřila více než 150 cm. Počal s ní dítě. Kyrizmova vnučka. Zavdala příčinu a tím i urychlila neodvratný souboj mezi Koniášem a Ryokem, chtěla se Ryokovi pomstít a prostřednictvím Koniáše nechat Ryoka zabít. (Cherchez la Femme, v knize Ostří oceli, 2004, str. 68, 86, 75 a v knize Koniáš – Muž na stezce, 2008, str. 65 - 69, 72 - 78, 80 - 82, 86 - 87)

Starý sluha barona Sortona. (Koniáš - Vlk samotář, 2008, str. 289)

Viz Nubus, Afronzi.

Město s říčním přístavem, byl zde silný zlatnický cech. Patří na východě k největším městům. (Pasák, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 17, 19, 26)

Město s říčním přístavem, byl zde silný zlatnický cech. Patří na východě k největším městům. (Pasák, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 17, 19, 26)

Velká řeka obtékající pralesní náhorní plošiny, tvoří východní hranici Daskova hrabství. Řeka se později vrací na území Daskova hrabství ze severozápadu. V místech, kde řeku Koniáš s Annemari v povídce Špatná investice začal splouvat, měla Aguina široké koryto plné balvanů ozdobené nákrčníky bílé pěny, tekla rychlostí horské bystřiny a v hlubších místech se točily velké víry. Voda svítila modří, voněla ledem a trnuly z ní zuby. Po třech měsících cesty, v povídce Špatná investice, řeka ztratila většinu své nadmořské výšky, ale stále to nebyl líný veletok, řeka měla spoustu slepých a vedlejších ramen. (Špatná investice, v knize Ostří oceli, 2004, str. 243, 246), (Koniáš – Konec vlka samotáře, 2005, str. 56, 123)

Spisovatel, napsal knihu Lékařský breviář. (Štěstí z pekla, v knize Ostří oceli, 2004, str. 114)

Kovová slitina, kterou dokázali v hutích vyrobit pouze Maaterendité. Vyráběli z ní univerzální klíče otvírající klanové magické zámky. (Koniáš - Vlk samotář, 2008, str. 358)

Bylinkář a kořenář v Damarkandu, ke svému obchodu si přilepšoval prodejem drog, hlavně opia. Bydlel v patře nad svým krámkem. Bakly ho měl, v Bandarillových službách, chránit před Hodešovými lidmi. (Do morku kostí, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 206, 208)

Fenidongský lékař, kterého najala Lucy Lou, aby léčil Koniáše po jeho návratu do Fenidongu. Koniášova osobnost byla po jeho návratu do Fenidongu v rozkladu vlivem požití povzbuzujícího magického preparátu. (Na ostřích čepelí, 2001, str. 522 - 527)

Pravá ruka/majordomus hraběte Drexlera Belfonteho (viz Belfonte, Drexler). (Bez slitování, 2003, str. 20, 25, 43 - 44)

Viz Dugawi, Alberne.

Jeden z Valerových mužů - zúčastnil se útoku na hrad Vadvigů, při kterém se podařilo utéct Annemari Dask (viz Dask, Annemari). (Koniáš – Konec vlka samotáře, 2005, str. 58)

Madam Alessandra, manželka pana Degussiho. Spolu s madam Venecií dělala v Cevinu společnost Kyliánu Ochinotovi (viz Ochinot, Kylián). (Bez slitování, 2003, str. 169, 224)

Nejlepší Rezčina kamarádka ve Zlaté Magnólii. Rezka ji prozradila, kde bude bydlet po svém odchodu. Alexa to prozradila Kelemanovi. (Na ostřích čepelí, 2001, str. 233)

Viz Crepki, Alfréd

Velmistr, formálně velekněz, Arghotského řádu. Koniáš jej zabil, když zachraňoval obyvatele DownDownu před epidemií šarlatového moru. (Štěstí z pekla, v knize Ostří oceli, 2004, str. 119)

Kraj nebo království v Crambijském impériu. Koniáš odtamtud musel uprchnout, pronásledovali ho císařští vojáci. Je vzdálena 600 km od města Bauryto. (Špatná investice, v knize Ostří oceli, 2004, str. 215)

Vítěz loňského turnaje, příslušník starobylého šlechtického rodu. Lobelin jej postavil proti svým mužům a než zemřel, tak jich 17 zabil. (Fanoušek, v knize Ostří oceli, 2004, str. 162, 182)

Ramenatý, spíše menší muž. Podle vějířů vrásek kolem koutků úst a kolem očí se často smál. Přes kroužkovou zbroj měl přehozený šedozelený varkoč, na nohou kožené náholenice a těžké jezdecké boty. Přestože na pohled připomínal malého medvěda, pohyboval se rychle a tiše. Byl to velmi šikovný šermíř. Byl v původní skupině žoldnéřů, kteří hlídali tábor karavany v Mitchově údolí před Koniášovým příchodem. Brzy poté službu v táboře ukončil a odešel do Fenidongu, kde se nechal najmout k odstranění Koniáše. Koniáš jej zabil v sebeobraně. (Na ostřích čepelí, 2001, str. 42 - 43, 100 - 103)

Město. Koniáš se o něm zmiňuje Ledovi Kowalskému v souvislosti s ohňovými pogromy, které se tam odehrály. (Na ostřích čepelí, 2001, str. 426)

Viz Bavari, Anastázie.

Syn Tomáše. (Bakly – Anděl bez slitování, 2006, str. 125)

Viz Papogy, Andreas

Viz Juanita, Anita

Viz Dask, Annemari

Viz Luvin, Anton

Viz Gusepi, Antonio

Holohlavý bocman na lodi Gualára. (Na ostřích čepelí, 2001, str. 312)

Zdrojem nákazy antraxem, neboli snětí slezinnou, jsou nemocná zvířata, dobytek, ovce, kozy a koně. Nemoc se přenáší výkaly zvířat, hnojem, prachem a kontaminovanou vodou. V suché půdě může přetrvávat i řadu let. Existují tři různé formy - kožní, střevní a plicní, podle cesty, kterou se nákaza do těla dostala. Lidé nakažení dotykem mohou přežít, lidé nakažení vdechnutím či požitím nikdy. Kožní forma se dá snadno rozpoznat podle namodralých neštovic, které se často změní v nekrotický vřed.
Farmáři v táboře v Mitchově údolí byli nejčastěji nakaženi střevně a plicně, u jednoho farmáře našel Koniáš kožní formu. Nemocné farmáře vyléčili po Koniášově vyjednávání Haurové, kteří dokázali zničit v zárodku ohniska rudého moru, skvrnitého tyfu a antraxu. Léčení těchto nemocí vyžaduje zakázané postupy. (Na ostřích čepelí, 2001, str. 273 – 275)

Bylina údajně rostoucí v deštných pralesích, vzhledem se trochu podobá mandragoře, podle druhu zpracování a použité části pomáhá téměř na všechny nemoci. Ne všichni učenci jsou o její existenci přesvědčeni. Doktor Gaust ji použil k léčení vojáků a jeho náčrtek je jediným novodobým zobrazením. (Cherchez la Femme, v knize Ostří oceli, 2004, str. 47 a v knize Koniáš – Muž na stezce, 2008 str. 48)

Kdysi kouzelníci, v současnosti spíše řeholníci. Bohatý řád, ale jen se stínem minulé moci. V DownDownu sídlili již 200 let, podle jiných údajů 500 let, klanová citadela (minimálně 4 patrová) v stála na pahorku poblíž hradeb a byla zničena při pogromu vyvolaném Koniášem. Odnože jejich řádu sídlily i v jiných městech. Do roku 205 patřil k Arghotský řád ke středně velkým kouzelnickým klanům, potom byl poražen v jedné z magických válek. Jeho vůdcové uhájili za cenu velkého výkupného alespoň holou existenci a klan byl transformován na kontrolovaný mnišský řád. Museli se vzdát i veškerého bohatství a magických artefaktů. Po 50 letech se řád pokusil o získání starých znalostí v ovládání magie. Zřejmě nepříliš úspěšně, protože se Arghoti nikdy nezapojovali do kouzelnických půtek a nenabízeli své služby ve válkách. Na druhou stranu během posledních 50 let velmi zbohatli a měli dobrou pověst v léčitelství. Hradby citadela byly chráněny velkoplošným kouzlem. (Štěstí z pekla, v knize Ostří oceli, 2004, str. 101, 105, 107, 115, 117, 123)

Jeden ze šermířů, které Lumbi zabil ve svém sídle, kam byl nalákán Varatchiho lidmi. (Koniáš - Vlk samotář, str. 369)

Typická dobytkářská osada v Karckém hrabství tvořená jedinou ulicí s hospodou, správní budovou, obchodem a několika stájemi. (Hra špinavců, v knize Koniáš - Muž na stezce, 2008, str. 162 - 163)

Viz Lupuli, Arnes

Viz Coverfly, Arthur Cowen

Viz Duno, Arthur

Klan známý svými kvalitními hlídacími kouzly, jejich značka je stylizovaná pěst obrácená proti blesku. Koniáš vyloupil jeho mrtvou schránku. (Štěstí z pekla, v knize Ostří oceli, 2004, str. 116), (Koniáš - Vlk samotář, 2008, str. 17)

Viz Schantil, Avari

Voják, příslušník elitní císařské jednotky – Bullysova speciálního útočného oddílu. Člen družstva seržanta Bradeckého. Jako hlavní zbraň používal kuši. Byl sporé postavy a ve tváři byl poďobaný. Bakly ho zabil v průsmyku v horách vedoucí na území vévody Daska. (Zabiják čarodějů, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 360)

Majitel vozu a vozka v jedné osobě. Pochází z vesnice vzdálené od Damarkandu cca 3 dny jízdy vozem směrem do hor. (Do morku kostí, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 238 – 9)

Obchodník s drogami z Damamrkandu. Zemřel v době, kdy se odehrávala novela Do morku kostí. Lasička přejal jeho identitu, když organizoval dopravu drog do Saxopolis. (Do morku kostí, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 266)

Šlechtický rod, kterému patřil Kletikon, ne však zemědělská půda kolem. Členem rodu je Murimar Esgan (viz Esgan, Murimar). (Bakly – Návrat zabijáka, 2005, str. 43)

Obchodník s drahými látkami v Gataru a tak trochu i pašerák, který pro Koniáše v Gataru pátral po starých knihách, kronikách i dalších zajímavých věcech. (Cesta domů, v knize Legendy české fantasy, 2006, str. 30, 34)

Postavou se zdál malý a zbytečně rozlehlý, ale jeho postavu tvořily jen svaly, býčí trapéz způsoboval, že hlava zdánlivě vyrůstala přímo z ramen. Vlasy nosil ostříhané na ježka. Prsní svaly měl nestvůrně vyvinuty a čněly před něj jako skutečný ocelový krunýř. K tomu všemu celkový obrys postavy deformovala hmota nadměrných stehen. Baklyho charakter ovlivnil zážitek z mládí. Jeho otec byl velmi dobrý mečíř a žil s rodinou v Chaabsku. Na jedné z jeho cest za obchodem otce chytili a označili za čaroděje. Tehdy se vraždili všichni příbuzní magicky nadaného člověka - celá rodina - manžel, manželka a děti. Aby Bakly zachránil svoji matku a svých šest sourozenců, navštívil nezván tehdejšího správce Chaabské provincie, který připravoval podklady pro inkvizici. Prosil, žadonil, nabízel vše, jen aby zachránil svoji rodinu. Nakonec spolu uzavřeli obchod. Jeden správcův známý, velmi bohatý kupec, měl dceru, které se dvořil mladík ze společensky mnohem níže postavené rodiny. Kupec s tím nedokázal nic dělat, protože jeho dcera toho mladíka milovala a byla velmi tvrdohlavá. Vyhrožovala, že klidně odejde z domova a vzdá se majetku. Bakly měl výměnou za záchranu své rodiny toho mladíka přimět, aby se dívky vzdal. Mladíkem byl jeho starší bratr. Bakly se mu vše snažil vysvětlit, ale bratr za dívkou opakovaně chodil, poté jej Bakly v souboji zbil, ani to však nepomohlo. Bakly bratra nakonec zabil. Poté uzavřel se správcem dohodu, podle které měl po dobu příštích šestnácti let posílat na jisté konto u Císařské první imperiální banky každých šest měsíců šestset zlatých. Nezávisle na tom zda správce umře, či bude žít. Šestnáct let od vykonání rozsudku již nemohou být pozůstalí po čaroději trestáni, tak zní zákon. Proto aby zachránil rodinu potřeboval vydělat peníze, hodně peněz. Zvolil přímou cestu a stal se profesionálním zápasníkem - gladiátorem. Nejvěhlasnějším, nejobávanějším, nejkrutějším, ale taky nejproklínanějším bijcem v aréně - Řezníkem. Bakly vstoupil několikrát do dějin - například svojí účastí na masakru v Lagossi. Nebo jako gladiátor, kdy proti němu na vrcholu jeho slávy postavili pět nejlepších gladiátorů a on je rozsekal, aby se již nic takového nikdy neopakovalo. Bakly zestárnul a jeho příběh, který známe, se odvíjí až po skončení jeho profesionální zápasnické kariéry. Několikrát se v jeho příbězích opakuje, že je hloupý, přesto i když jde o život jemu, nebo jeho rodině je vždy schopen logicky zhodnotit své šance a podle toho se rozhodnout, většinou správně. Dělá věci rád co nejjednodušeji to jde. Své nepřátele nezabíjí proto, že by mu to činilo radost, ale proto, že musí. A dělá to dobře - rychle a metodicky. Spolu s Nikitou Klaar (viz Klaar, Nikita) a po její smrti sám vychovával její dceru Zuzanu. Poté co se Zuzana dala do služeb hraběte Daska, bojoval všemi silami ve prospěch hraběte Daska proti císařství. Dokázal z kouzel útočícího čaroděje vzít sílu, zotavit se a použít ji spolu s vlastní silou zpět proti čaroději. Kouzly je Bakly v podstatě nezranitelný, ale běžnou zbraní, působící fyzická zranění, je jej možno zabít. (Bakly – Holýma rukama, 2007), (Fanoušek, v knize Ostří oceli, 2004, str. 159), (Bez slitování, 2003, str. 7, 21, 49, 61, 90 - 91, 155 - 156, 351 - 359), (Bakly – Anděl bez slitování, 2006, str. 36 - 45, 104 - 122, 124), (Zabiják čarodějů, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 380).

Muž z Gudsbirgovy jednotky, zemřel v podzemí Maaterenditské báze po překročení magické linie chránící uzamčené skladiště druhého řádu. (Koniáš - Vlk samotář, 2008, str. 451)

Viz Hospoda, Balíkova

Zbraň. Vrhač střel. (Cesta domů, v knize Legendy české fantasy, 2006, str. 59)

Řeka, viz Hnědá bažina

Viz Sprush, Bamegi

Vůdce jedné z největších gangsterských band v Damarkandu, obchodoval s opiem, hlavní sídlo měl v zastavárně, nevlastní pouze tento dům, ale celý komplex domů přiléhajících k sobě a spojených mezi sebou chodbami. Jeho koníček bylo sbírání brouků. (Do morku kostí, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 203 – 204, 227)

Člen černých jezdců, zemřel při boji s ocelovým válečníkem. Hon za Rudou hvězdou, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 168, 171)

Banka v Gataru. Koniáš u ní má účet. Jednou ze zvláštností Lupiuské banky byl systém dvojitých závěsů nahrazujících stěny místností. Se zákazníky zde jednali v závěsy vytvořených místnostech, které se daly přizpůsobit požadavkům zákazníka, jejich počtu a hlavně solventnosti. (Cesta domů v knize Legendy české fantasy, 2006, str. 13 - 17)

Lékárník. Byl do Volné zóny vyslán gildou lékárníků, aby nakoupil nudrog pro lékařské účely. Bakly si jej překřtil pracovně Velbloudí plášť, podle jeho pláště. Nosil pečlivě zastřiženou bradku a šířil kolem sebe příjemnou vůni pánského parfému. Vypadal jako učenec. Měl osobního strážce Magna. Byl zadržen Varatchiovými lidmi. Udělali z něj pokusného králíka ve zkoušce odolnosti zbrojí proti opakovacím kuším. Zemřel. (Bez slitování, 2003, str. 104, 184, 331 - 333)

Viz Bryzold, Baribald

Viz Griuvitz, baron

Starý muž, menší obchodník v městečku Krumbach. Klára u něj nakupovala, protože se jí v dřívější době občas zastal a měl pro ni i vlídné slovo. Má rád čaj. (Muž a žena, v knize Na křídlech tornáda, 2004, str. 229 - 230, 232)

Luxusní podnik v Krahunu. (Vysoký příliv, v knize Ostří oceli, 2004, str. 339)

Ospalé hraniční město na hranicích Gutawské pouště, Crambijského impéria a Obchodní ligy. Od Ambrie bylo vzdáleno 600 km. Před 300 lety procházela městem důležitá obchodní stezka, ale to byla již dávná minulost. V Bayrytu se vstávalo před rozbřeskem, do 10 hodin se udělalo co možná nejvíce práce a od 10 hodin se držela 6 hodinová siesta, protože v silném vedru člověk dokázal nejvýše pít silný chlazený čaj. Do 8 hodin večer se pracovalo a po krátké přestávce na zotavenou se lidé bavili. Život zde plynul pomaleji a zdálo se, že nic není tak důležité, jak v první chvíli vypadá. Do Daskova hrabství je to více než 800 km vzdušnou čarou. (Špatná investice, v knize Ostří oceli, 2004, str. 215, 216, 219, 222)

Hubený kluk s hodně špatně srostlou nohou a sympatickým obličejem a ustrašenýma očima. Dříve žebral v současnosti pracuje jako poslíček pro Bandarilla. Má dobrou paměť. (Do morku kostí, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 223)

Kurtizána nebo prostitutka nejvyšší třídy, v Krachtiburgu se objevila před několika lety. (Koniáš - Vlk samotář, 2008, str. 138)

Hrbatý horník, pleš samá jizva, chybí mu několik předních zubů. Zorganizoval hon na Baklyho a na Hanuriho v uhelných slojích. (V temnotě, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 56, 65)

Hrabě Drexler Belfonte - vládce Belfontského hrabství, byl holohlavý, vysoký, pevně stavěný muž se sudovitým hrudníkem, hranatou bradou, která by víc slušela profesionálnímu rváči než šlechtici, a modrýma očima utopenýma pod oblouky huňatého obočí. Byl svalnatý tím zvláštním nehezkým, ale účelným způsobem. Pod levým prsním svalem měl mateřské znaménko. Drexler Belfonte se původně jmenoval Jurns a byl společníkem Harta a Gythama na Zvonovém poloostrově ve Volné zóně. Své společníky se pokusil zabít, zaplatil císaři daň ze zisku a opustil Volnou zónu. Zanechal zde svoji těhotnou ženu, které se později narodil syn - Filip Fauntlet. Tento kousek se ve Volné zóně stal proslulým jako Jurnsův kousek. Vyrýžovat prachy a zmizet z Volné zóny - to byl sen každého. Byl adoptován hrabětem Belfontem a později si vzal za ženu svoji nevlastní sestru hraběnku Elemary Drexlerovou (viz Drexlerová, Elemary) se kterou měl syna Montemeryho Drexlera (viz Drexler, Montemery). Nechal zabít Nikitu. Posléze jej i jeho syna Filipa Fauntleta zabil Bakly. (Bez slitování, 2003, str. 19 - 20, 196, 260, 269, 277 - 278, 312 - 313), (Bakly – Návrat zabijáka, 2005, str. 9 - 10)

Syn hraběte Dexlera Belfonteho (viz Belfonte, Drexler) a hraběnky Elemary Belfontové (viz Belfontová, Elemary). Správce Belfontského léna ve Volné zóně. Stal se závislým na nudrogu a v důsledku toho zneužíval a zabíjel dívky, které pro něj unášeli Kurganovi muži. Bakly jej zabil při jednom z jeho záchvatů. Padl do pasti, kterou mu nalíčil obchodník Leerman, aby se pomstil jeho otci. (Bez slitování, 2003, str. 89, 95, 97 - 98, 224 - 225, 314 - 315)

Hlavním městem Belfontského hrabství je Ribenod. Vládcem Belfontského hrabství byl hrabě Drexler Belfonte (viz Belfonte, Drexler). Belfontské hrabství se rozlohou ani nerostným bohatstvím nemohlo rovnat lénům velkých feudálů. Z toho vyplývá, že hrabě musel být podnikavý člověk a jeho bohatství nespočívalo v pronajímání půdy a povinných dávkách nevolníků. Hrabství nesousedilo s Volnou zónou, ale leželo blízko - stačilo projet přes panství barona Colrika a některou z malých zemiček řízených Konventem, které uzavíraly vstup do Volné zóny. (Bez slitování, 2003, str. 17, 42)

Viz Erb rodu Belfontů

Obchodník v Brambagu, je malý, má pánovitý hlas, kolem padesátky, obličej měl vrásčitý a hubený. Manželku mu zabili piráti na obchodní cestě. Měl dva syny, jeden z nich byl od narození neduživý a slabý, zemřel na souchotiny, druhým synem je Ryam Beliz (viz Beliz, Ryam). Obchoduje skutečně s kýmkoliv. Největší konkurent Jeliga Nada (viz Nad, Jelig). (Lovci odměn, v knize Ostří oceli, 2004, str. 131, 135, 136)

Podsaditý muž středního vzrůstu, široká ramena, silný trup se širokým hrudníkem, silné paže a nohy, těžkou bradu vyvažoval velký nos a výrazné obočí. Měl přeražený nos, ale správně srostlý. kolem levého oka měl pár jizviček , které vznikají po tvrdém zásahu pěstí. Na levé líci měl jizvu, která kopírovala hranici jeho vousů. Měl příjemný melodický hlas. Ozbrojený byl dvěma krátkými, sotva 60 cm dlouhými meči s lehce zakřivenou čepelí, každý nosil vysoko na boku tak, aby je mohl současně tasit křížem. Syn Kiba Belize (viz Beliz, Kib); rozešel se s otcem ve zlém kvůli morálním názorům na způsob otcova obchodování. Koniášův partner v pátrání po tom, kdo zničil obchodní karavany v Taunském průsmyku. Oženil se s Vilou svou dlouhodobou přítelkyní. (Lovci odměn, v knize Ostří oceli, 2004, str. 128 - 129, 133, 135, 150)

Jeden z nižších velitelů Kurganova gangu. Velel Kurganovým mužům při realizaci obchodu na Kaalské rejdě, kdy se pokusili vzít Kurganovým mužům zboží Ferovci. (Bez slitování, 2003, str. 160 - 165)

Patolízal, který prokazoval Echironovi (viz Ucbeg, Echiron) všemi způsoby úctu. Zemřel na hlídce hned první noc po vylodění na Dýmovém ostrově. (Vysoký příliv, v knize Ostří oceli, 2004, str. 358, 361)

Velitel průzkumného oddílu de Glowovy armády. (Cherchez la Femme, v knize Ostří oceli, 2004, str. 27 a v knize Koniáš – Muž na stezce, 2008, str. 32 - 33)

Jeden z Krachtiburgských občanů unesených skupinou kolem Blatvoviče, když pátral po lidech s magií v krvi. (Koniáš - Vlk samotář, 2008, str. 276

Muž, který neměl žádné magické nadání, jen touhu po moci a nutkání k sadismu. Hledal pro císaře využití magie. Po nezdařené ukázce použití magie měl být, dle nařízení císaře, popraven. Poprava ale byla v tichosti zrušena, protože Blatvovič slíbil císaři vyrobit lék oddalující stáří, resp. vracející věk o pár desetiletí zpět. Následně měl Blatvovič najít rodinu, z které pocházel muž, který při nezdařené ukázce zemřel. Stopa vedla do Krachtiburgu, k lidem z kvadrupů a ti měli být prostředkem k výrobě tohoto léku. Byl Bamegim zabit na příkaz Varatchiho, aby Blatvovič nemohl říct císaři, co všechno se Varatchi od něho dozvěděl. (Koniáš - Vlk samotář, 2008, str. 9, 554, 607, 621)

Viz Tuhuka, Bled

Oceán rozkládající se mimo jiné i v rovníkové oblasti. (Štěstí z pekla, v knize Ostří oceli, 2004, str. 97)

Jeden z mužů, co hlídali Cvenga ve věži. (Bakly – Holýma rukama, 2007, str. 57, 58)

Starší hodná kobyla, kterou koupil Led Kowalski pro Rezku. (Na ostřích čepelí, 2001, str. 340)

Předák farmáře Rowa Flema (viz Flem Row), bývalý voják. Miloval farmářovu dceru Joan. V době jeho setkání s Koniášem mu bylo přibližně čtyřicet let. Měl těžká ramena vzbuzující dojem síly, chodil lehce přihrbený. Na vnitřní straně levé ruky měl starou rozeklanou jizvu. (Na válečné stezce, v knize Koniáš – Muž na stezce, 2008, str. 224 - 225, 240, 266 - 268)

Pohledný, houževnatý, obratný, rychlý a nebezpečný muž. Ženy na něm mohly oči nechat a muži mu kupodivu věřili. Muž dbalý cti a zákonů, který, i když ho mnohokrát lákali na druhou stranu pomyslné barikády, celý život hájil spravedlnost nebo alespoň to, co za ni považoval. 10 let před tím než karavana vyrazila na cestu sloužil ve Stavropolu jako velitel městské gardy. Koniáš tehdy ukradl ve Stavropolu knihu z knihovny kouzelnického klanu Augipů. Protože v knize byly obsaženy věci z jejich pohledu citlivé povahy, vzbouřili celé město, aby ji dostali zpět. Bonsetti zjistil, že knihu ukradl Koniáš a rozhodl se, že aby situaci uklidnil, Koniáše najde, knihu mu sebere a vrátí ji původním majitelům. Sledoval Koniáše přes půl kontinentu a několikrát jej málem dostal. Nakonec to bylo pro Koniáše tak únavné, že mu knihu poté co si ji přečetl raději sám vrátil. Bonsetti dokázal využívat pomoc jiných lidí. Pět let před tím než se karavana vydala na cestu se Bonsetti oženil a usadil se na vlastní farmě poblíž Fenidongu. Po dvou letech mu žena utekla s jiným mužem. V Bonsettim se něco změnilo a stal se z něj jiný muž. Koniáš jej najal jako svého zástupce, aby organizoval karavanu. Byl to vynikající šermíř, šermoval s dvěma meči najednou. U mostu přes velký kaňon vyprovokoval souboj s Koniášem, který byl přerušen útokem skupiny vedené Arthurem Dunem. Při tomto útoku byl Bonsetti zabit. (Na ostřích čepelí, 2001, str. 54)

Varatchiův čaroděj. Spolupracoval v Cevinu se Stíny noci na polapení Trilian pro Varatchiho. Trilian jej zabila v magickém souboji. (Bez slitování, 2003, str. 197 - 198, 200, 207, 326 - 327)

Pohraniční městečko obehnané dřevěnou palisádou oficiálně patřící k Repelu, nejmenšímu městskému státu Obchodní ligy, ale lidé zde více respektují zvyklosti vládce sousedního Marmockého knížectví. Hlavně z praktických důvodů, kníže byl blíže než úřednická vláda a netrpěl přehnanými skrupulemi při použití svých vojáků. (Na ostřích čepelí, 2001, str. 326)

Pravděpodobně společník rejdaře Hatova. Vystupuje oficiálně jako jeho pobočník. Hatovu jej pověřuje delikátními záležitostmi. Velel Gualáře, když nakládala ve Fenidongu obilí a výstroj pro karavanu. (Na ostřích čepelí, 2001, str. 311)

Seržant elitní císařské jednotky – Bullysova speciálního útočného oddílu, měl hustou černou bradku. Velel sedmičlennému družstvu vojáků. Byl vyslán majorem Bullysem, aby vojensky zajistil průsmyk v horách. Bakly ho zabil v průsmyku v horách vedoucí na území vévody Daska. (Zabiják čarodějů, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 365, 368)

Koniášův obchodní partner v Krachtiburgu, eso černé ekonomiky. Vyhledává pro něj a skladuje mu staré knihy a magické artefakty. (Koniáš - Vlk samotář, 2008, str. 50 - 52)

Novější město ve vnitřním impériu s cenami, které se vyrovnají cenám v metropoli Saxopolis Město nemá hradby, pouze asi 2 m vysokou zeď, která nesloužila k obraně, pouze k rozdělení pozemků na lacinější (vně zdi) a dražší (uvnitř zdi), vnitřní pozemky přinášely majiteli obchodní privilegia a prestiž. Křižovatka kupeckých cest, kupecké stezky se zde odkláněly severovýchodním nebo jihovýchodním směrem podél úpatí Modrých hor. Říční přístav na řece Utaně. (Lovci odměn, v knize Ostří oceli, 2004, str. 125 – 126)

Chlap, kterého si s sebou Hodeš přivedl do Damarkandu z venkova. Po Hodešově smrti byl jako věrný člověk zabit. (Do morku kostí, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 256, 257)

Území okolo vjezdu do Železného údolí protínajícího Gutawskou poušť. Kdo ovládá Cunnin z jedné a brežský lněný pás z druhé strany, kontroluje jedinou cestu přes Gutawskou poušť. (Pouštní škorpion, v knize Koniáš – Muž na stezce, 2008, str. 304)

Obchodník s kořením a s látkami v Gataru. Vlastník několika obchodních lodí. Byl mu unesen a únosci zavražděn syn Petr, protože nebyl schopen zaplatit výkupné. Jeho paní se jmenovala Daniela. Koniáš se jim pokusil pomoci, ale únosci již zjistili, že rodiče nejsou schopni výkupné zaplatit. (Cesta domů, v knize Legendy české fantasy, 2006, str. 17 - 24, 15, 23, 62)

Město v Ryžském hrabství, 120 km na SZ začínala cesta Grimmovými horami. (Na ostřích čepelí, 2001, str. 420)

Jeden z vyšších velitelů Kurganova gangu. Zahynul v kasinu při útoku na kasino Tvrz, zabilo jej kouzlo, které bylo v herně nainstalováno jako ochrana proti použití zbraní v herně. Kouzlo způsobilo, že proti každému kdo použil zbraň v herně, se obrátila jeho zbraň. (Bez slitování, 2003, str. 242 - 252)

Kamenné čelo, Bysty Brou, gladiátor a zápasník, vítěz Imperiálního poháru ve volném stylu. V aréně přemohl mimo jiné i Raméze. Dělal bodyguarda Cevinskému obchodníkovi panu Leermanovi. Zabili jej ninjové z klanu Stíny noci. (Bez slitování, 2003, str. 152 - 153, 334), (Vysoký příliv, v knize Ostří oceli, 2004, str. 370)

Kamenné čelo, Bysty Brou, gladiátor a zápasník, vítěz Imperiálního poháru ve volném stylu. V aréně přemohl mimo jiné i Raméze. Dělal bodyguarda Cevinskému obchodníkovi panu Leermanovi. Zabili jej ninjové z klanu Stíny noci. (Bez slitování, 2003, str. 152 - 153, 334), (Vysoký příliv, v knize Ostří oceli, 2004, str. 370)

Slizoun s povislým spodním rtem. Byl všeobecně známý svými sadistickými sklony. Udělal několik milostných návrhů madam Lacherr, ona jej odmítla. Spolu se svým důvěrníkem Fridrichem Kuhumanem na královském plese chytil ozbrojenou agentku Kate, která při mučení přiznala, že pracuje pro madam Lacherr. Trest za pronášení zbraní na královský ples je okamžité vykázání a vyhoštění z města. Madam Lacherr spolu s Tanečníkem lorda Bruca i Fridricha Kuhumana na plese zabili. (Osobní strážce, v časopise Pevnost 9/2004, str. 48 - 49)

Muž kterého si najal Shantil na ochranu před Koniášem, při této práci byl zabit Koniášem. (Koniáš - Vlk samotář, 2008, str. 566)

Vesnice ležící tři dny jízdy od Fenidongu. Vesnice je známá koňskými trhy a práskanými koňáky. Koniáš v ní narazil na stopu tří nájemných zabijáků, které najal Fenidongský guvernér Valer, aby hlídali cestu z Fenidongu na jihovýchod ke Grimmovým horám a zabili všechny, kteří tím směrem putovali. (Na ostřích čepelí, 2001, str. 535)

Mistr řemesel Haurského klanu a člen klanové rady. Praktik - staral se o to, aby vnitřní záležitosti klanu klapaly tak jak mají, urovnával spory a organizoval. Měl zjizvené ruce člověka, který pracuje se žhavým kovem a ostrým nářadím, nehty pečlivě zastřižené, pokožka se leskla krémem. Hladce oholený muž s osobitým smyslem pro humor. (Na ostřích čepelí, 2001, str.121, 277)

Radní města Krachtiburgu, žil těsně po skončení Velké války, jeho těhotné ženě pomohl čaroděj Maverick s obtížným porodem. (Koniáš - Vlk samotář, 2008, str. 307)

Velitel, hodností major, elitní císařské jednotky – Bullysova speciálního útočného oddílu. Bullys bral válku mezi císařem a vévodou Daskem jako věc osobní msty – vinil vévodu Daska ze smrti svých dvou bratrů a ožebračení otce. Vypálení sýpek na území vévody Daska byl jeho osobní nápad. Bojoval s Baklym v průsmyku v horách a jako poslední z jednotky 15 lidí mnohočetně zraněného Baklyho přemohl. Major Bullys byl zabit Zandezim, když se Zandezi se dozvěděl, že Bakly zachránil jeho rodinu v Gutawské poušti během útěku farmářů z Hutské oázy. (Zabiják čarodějů, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 357, 365, 373), (Hon za Rudou hvězdou, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010)

Elitní jednotka, čítající cca 250 vojáků. se vyznačovala schopností bleskových přesunů na dlouhé vzdálenosti – každý muž jednotky si nosil své zásoby sám. Této jednotce nevelel žádný šlechtic, ale major Konrád Bullys. Bakly tuto jednotku kompletně vybil, když chránil průsmyk v horách před invazí císařských vojáků.(Zabiják čarodějů, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 358, 363, 364, 374, 379)

Stařík, víc k sedmdesáti než k šedesáti, s tváří poznamenanou větrem a sluncem. Majitel a kapitán lodi Milenka. Pronajal svou loď a sebe jako kapitána k výpravě na Dýmový ostrov. Nepřežil plavbu, když se Milenka rozbila na útesech Hrdlové zátoky, během pokusu o záchranu Valerie Dejevové (viz Dejevová, Valerie) – zemřel šťastný. (Vysoký příliv, v knize Ostří oceli, 2004, str. 349 – 351, 379)

Rostlina z jejíhož rozetřeného stonku smíchaného s výtažkem žláz jednoho druhu mořského hada se vyráběla vzácná a drahá pasta, která sloužila proti zanícení ran a proti infekci. (Koniáš - Vlk samotář, 2008, str. 419)

Viz Brou, Bysty.

Obchodní značka "Chuck a Geck", patřící bratrům a nebo bratrancům Chuckovi a Geckovi z obchodní stanice na úpatí Smaragdové hory. (Smaragdová hora, v knize Ostří oceli, 2004, str. 191)

Nejpřesnější a nejrozsáhlejší veřejně dostupná encyklopedie. (Štěstí z pekla, v knize Ostří oceli, 2004, str. 97)

Sídelní město barona Coglia, kde věznili Cvenga a Bakly ho osvobodil. (Bakly – Holýma rukama, 2007, str. 54)

Viz Natev, Calv.

Jeden z mužů Dasmovy gardy, nejhřmotnější muž jednotky. (Bakly – Holýma rukama, 2007, str. 48)

Rozbitá část stolových hor někde uvnitř Gutawské pouště. Vítr a písek tam v průběhu věků vykousaly hluboké kaňony a úzké soutěsky. Oblast je velice obtížně průchodná, na mapách je zde vzdálenost 1 rasgu dlouhá asi 4 – 5 km. Koharov zde dříve byl a poušť jej málem zabila. Bakly zde pravděpodobně byl dříve také. (Hon za Rudou hvězdou, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. )

Bandité terorizující Gutawské příhraničí, zabíjející prakticky bez příčiny kdekoliv a kohokoliv. Boj s nimi byl prakticky nemožný, protože se pokaždé ztratili v poušti. Odvažovali se tak hluboko, jako nikdo jiný a měli pár tajných úkrytů, které jim umožňovaly přečkat případné pronásledování. Jsou nejlepší v pronásledování kohokoliv kamkoliv. Nezajímají je peníze, jejich motivace není jasná. Obvykle jsou oblečeni v černém s tmavým pláštěm, obličej mají zakrytý šátkem a plátěnou čepici staženou hluboko do čela, takže je obnažený pouze úzký pruh kolem očí. Na své přepady se vydávají bez zásob vody na zpáteční cestu. Vodu si berou z mrtvých – těla vylisují ve ve speciálním lisu. Při útoku na pohybující se karavanu je jejich taktikou oddělit přepadené od jejich zásob vody. Zásoby vody zničit a nechat vedro, aby se o přepadené postaralo. Při útoku na tábor je jejich taktikou nejprve zlikvidovat hlídky, pak se nepozorovaně přiblížit a následnou řídkou, ale vytrvalou palbou zničit zásoby vody šípy se speciálně tvarovanými hroty, které po zásahu do vaku s vodu způsobí co největší otvor. Pak jen čekat a nechat vedro, aby se o přepadené postaralo. (Hon za Rudou hvězdou, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 110, 117, 121, 164)

Leží na západním pobřeží Kontinentu. (Špatná investice, v knize Ostří oceli, 2004, str. 228)

Před několika sty lety byl Cernut střed civilizovaného světa. Pak jej Crambijská říše rozvrátila. Od té doby se změnilo klima, prales postoupil k jihu a pohltil tři největší města. Dvě velká království se rozpadla na izolované státečky, které postupně podléhaly v šarvátkách s nomády a divokými obyvateli lesů. Celé území bylo příliš nehostinné na to, aby se o něj zajímal Crambijský císař, navíc by si tím proti sobě popudil Ligu nezávislých měst, která v nikým neovládaném prostoru za svou severní hranicí viděla záruku vlastní bezpečnosti. (Špatná investice, v knize Ostří oceli, 2004, str. 223)

Vesnice, v které se skrývali členové Rumělkového klanu. (Koniáš - Vlk samotář, 2008, str. 11)

Správní centrum Belfontského guvernátu a přístav ve Volné zóně. Cevin je velmi rozsáhlé město, rozkládající se na mořském pobřeží, všude je daleko. Na každém vhodném místě je přístav pro kotvení lodí. V Cevinu známe tato místa: Dlouhá ulice (str. 182, 190), Kraliho ulička (str. 244), Maziho ulice (str. 129, 133), Solná ulice str. 117), Karpské molo v Hluché zátoce (str. 219, 237), Pecké molo (str. 212), Větrné molo (str. 182, 192), Kaalská rejda (str. 157, 158, 162), Piková zátoka (str. 216, 285). (Bez slitování, 2003, str. 23, 71, 95, 117)

Kraj v Crambijském impériu známý výrobou kvalitních zbraní. V minulosti to byla bašta čarodějů. Pochází odtamtud Bakly. Jako bývalá bašta čarodějů je obklopen zeměmi řízenými Konventem. Před Velkou válkou tam sídlil jeden z nejsilnějších čarodějných klanů. (Bez slitování, 2003, str. 49, 90)

Dlouhý meč s úzkou čepelí, velmi ostrý, vhodný pro techničtější šerm. Lehčí a odolnější než běžné meče. Ceněný, drahý a nedostatkový. (Štěstí z pekla, v knize Ostří oceli, 2004, str. 91) (Fanoušek, v knize Ostří oceli, 2004, str. 157)

Dlouhý meč s úzkou čepelí, velmi ostrý, vhodný pro techničtější šerm. Lehčí a odolnější než běžné meče. Ceněný, drahý a nedostatkový. (Štěstí z pekla, v knize Ostří oceli, 2004, str. 91) (Fanoušek, v knize Ostří oceli, 2004, str. 157)

Obchodník s artefakty v Krachtiburgu, jeden z nejvýznamnějších obchodních partnerů Hyta van Dycka, byl zabit ninji během jejich pátrání po Koniášovi. (Koniáš - Vlk samotář, 2008, str. 195)

Tanhotský bojovník, jehož chlapecké jméno bylo Tlustý chlapec. Koniáš jej našel v lese v okamžiku, kdy prodělával rituál dospělosti. Šel v jeho stopách po Staré stezce přes hřeben Sněžných hor. Koniáš padl do jeho pasti a zřítil se z hřebene do Modré řeky. (Na válečné stezce, v knize Koniáš – Muž na stezce, 2008, str. 209 - 219, 228 - 230, 252 - 253, 260 - 261, 265 - 266)

Město, možná městečko, ve kterém se Bakly spolu s Cvengem a seržantem dozvěděli v hospodě Sarančiho noha o tom, že Zuzana má problémy v Lehském pralese. (Bakly – Holýma rukama, 2007, str. 121, 123)

Viz Door, Chuan

Hospodský v hospodě – obchodní stanici na úpatí Smaragdové hory. Bratr nebo bratranec Gecka. Vlastní spolu s Geckem obchodní značku C&G;. (Smaragdová hora, v knize Ostří oceli, 2004, str. 189, 191)

Jediná stále otevřená vodní plocha v Hnědé bažině, do Čirého jezera se vlévala řeka Tura a řeka Raslina. (Koniáš - Vlk samotář, 2008, str. 359, 376)

Úplatný a věčně opilý soudce spolupracující s Holmegorem. (V temnotě, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 48)

Viz Saxmundsen, Orlando

Viz Saxmundsen, Orlando

Úroky v ní nebyly nejvyšší, služby nejlacinější ani nejrychlejší, ale měla jednu základní přednost - byla absolutně spolehlivá, neutrální a za její solventnost ručil svou pokladnou sám císař. Někteří dokonce tvrdili, že moc Crambijského impéria spočívá na Císařské imperiální. Díky ní se impérium stávalo uzlem, přes který všichni ostatní proháněli své zlato. Dokonce i když císař vedl obchodní válku s Obchodní ligou, nijak neovlivňoval chod banky. Převod peněz mezi jednotlivými pobočkami banky se neodehrával v hotovosti, ale prostřednictvím ptáků létajících mezi jednotlivými pobočkami. Klient složil převáděnou částku plus deset procent, následně vyletěl poštovní holub nebo vrána s informací, kam mají být peníze převedeny, a poté, co dorazil, byl vypuštěn další okřídlený kurýr s potvrzením. Doba za kterou se transakce uskutečnila, závisela na vzdálenosti pobočky, kde bylo vedeno cílové konto. Deset procent z převáděné částky si banka účtovala za zprostředkování a informování o úspěšném ukončení transakce. Banka vystavovala klientovi certifikát o tom, že přebírá odpovědnost za uskutečnění transakce a do kdy bude vyřízena. (Bez slitování, 2003, str. 11 - 12, 291 - 292)

Viz Varatchiova (císařská) těžká pěchota.

Viz Crambijské impérium.

Viz Crambijské impérium.

Když po svém otci převzal panství, byla pokladna prázdná, na většině majetku visely dluhy, které houfně skupovali okolní šlechtici. Po necelých deseti letech všechny závazky vykoupil, i když v jednom či dvou případech to nebylo tak docela legální. Sám se považoval za geniálního a neměl pocit, že by ho někdo dokázal předčit. Seržant Varatchiovy těžké pěchoty ho úderem kuší poranil na holeni, pravděpodobně mu nohu nezlomil. (Bakly - Holýma rukama, 2007, str. 5 - 9, 18, 26, 31 - 34, 36, 37, 46, 57, 61 - 65, 68, 92, 94, 96, 106, 116, 117, 119)

Viz Horowitz, Cohen

Baron. Jeho panství se rozkládá na cestě z Ribenodu v Belfontském hrabství na Zvonový poloostrov. Vlastní léno na Zvonovém poloostrově. Jeho léno sousedí s Belfontským lénem, hraničním místem je Kaalská rejda. (Bez slitování, 2003, str. 42, 47, 162)

Šlechtic, baron, hodnost plukovníka získal přímo od císaře, tudíž vojensky podléhá císaři. Velí armádě 10 000 můžů. Má léno, patrně s malým počtem obyvatel, ke kterému patří hrad s hlubokými sklepy. Není jisté, zda se z hlubiny Gutawské pouště vrátil. (Hon za Rudou hvězdou, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 83, 84, 185, 186)

Štíhlý muž v bílé košili se zlatými manžetami, velitel žoldnéřské jednotky. V boji si oblékal koženou vestu pobitou lamelami. Dříve pracoval i se svými žoldnéři pro císaře. Když se s Koharovými a Seržantovými muži a s civilisty vracel z hlubiny do Hutské oázy. Craig chtěl díky Evanově jehlici vydestilovat z civilistů dostatek vody, aby mohl dojít až na kraj Gutawské pouště, ale Seržant proti němu otočil jeho plán. (Hon za Rudou hvězdou, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 91, 131, 163, 191 – 2)

Absolutistický feudalismus. Vládne císař, opírá se o šlechtu, do níž jsou začleněni i králové podrobených zemí. Ti vykonávají na svém území faktickou zprávu a jsou podřízeni jedině císaři, případně jeho přímému zmocněnci. (Bakly – Holýma rukama, 2007, str. 120)

V císařství jsou 4 univerzity, ke každé patří veřejná knihovna, do které měli přístup všichni lidé, stačilo zaplatit malý poplatek. Jedna z těchto univerzit je v Ambrii. (Špatná investice, v knize Ostří oceli, 2004, str. 216)

Mistr bývalého klanu Augupů, žil v době Velké války. Spoluautor knihy Jak jsme málem zničili svět. Historie Poslední velké války a toho, co přišlo po ní. (Vysoký příliv, v knize Ostří oceli, 2004, str. 341)

Město do kterého měl Koniáš dopravit samostříl a dvě kazety se střelami. Známý havenský zbrojíř nabídl Koniášovi šest set zlatých, pokud samostříl dopraví nepoškozený do Creoty, kde ho měl jeho zástupce prodat velmi bohatému crambijskému šlechtici. V Creotě měl Koniáš vyinkasovat dalších pět set zlatých. (Pouštní škorpion, v knize Koniáš – Muž na stezce, 2008, str. 306)

Hlavní rada města Krachtiburgu. (Koniáš - Vlk samotář, 2008, str. 534)

Pravděpodobně kraj. Leží na duamské straně Železného údolí. Kdo ovládá Cunnin na jedné a brežský lněný pás na druhé straně, ten má pod kontrolou přechod Gutawské pouště. (Pouštní škorpion, v knize Koniáš – Muž na stezce, 2008, str. 304)

Muž – poklad. Podle všeho silný, i když neškolený čaroděj. Právě kvůli němu přijel Varatchi na Cogliovo panství. (Bakly - Holýma rukama, 2007, str. 25, 30, 33 - 39, 41, 44, 45, 55, 60 - 63, 67 - 69, 71, 72, 74 - 76, 83, 85, 87 - 89, 91, 92, 96, 107, 112, 114 - 121, 123, 125, 126)

Město, možná vesnice kam měli namířeno Lasička a Dalija s dětmi. (Bakly – Holýma rukama, 2007, str. 54)

Dabavie je chudá a relativně pustá země, povrch Dabávie je suchopár. Karavana v ní prošla jen jedno větší město, všechno ostatní byly jen osady, které se vesnicemi daly nazývat jen s přimhouřením obou očí. Dabavsko - ryžskou hranici karavana překročila u města Salisburu. (Na ostřích čepelí, 2001, str. 351, 357, 374)

Gladiátor zabiják, který v aréně v Kletikonu bojoval v barvách Murimara Esgana. Porazil Agumeda. Byl to vysoký muž protáhlých rysů s čelistí, která v jeho hubené tváři vypadala jako kostěný pluh. Dva metry výšky, pokožka barvy dobře vydělané usně, netečný pohled. Nebyl to černoch, běloch, nepatřil k žluté rase ani to nebyl míšenec. Tváře mu hyzdily široké rituální jizvy, tři nalevo, pět napravo. Ve finále boje v kletikonské aréně jej zabil Koogan. (Bakly – Návrat zabijáka, 2005, str. 39 - 41, 123)

Cvengova žena. (Bakly – Holýma rukama, 2007, str. 49, 52, 53, 77, 98, 101, 104 - 106)

Město – křižovatka, zboží ze severu plynulo na jih, z východu na západ a zpět. Většina dálkových karavan přepravujících zboží na tisíce km začínalo anebo končilo tady. Damarkand bylo také překladiště drog (opium, hašiš, kat, koka, marihuana, peyotl), zvláště však opia. Z chudého vnitrozemí putovaly drogy do bohatších částí světa, ať již do impéria a nebo do nezávislých obchodnických velkoměst. Pouhé dva dny cesty vozem od Damarkandu se z vyprahlé planiny zvedaly strmé a skalnaté hory. (Do morku kostí, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 200, 201, 238)

Jedno z dětí Dalije a Cvenga. Starší chlapec. (Bakly – Holýma rukama, 2007, str. 41, 78, 99, 101)

Děti Dalije a Cvenga. (Bakly – Holýma rukama, 2007, str. 49)

Tulák z Krachtiburgu, Věk 17 let. Dokáže sehnat a zařídit spoustu věcí. Chce Freš. (Koniáš - Vlk samotář, 2008, str. 253)

Silný vesnický chasník, který nedokázal ani do pěti napočítat. Každou chvíli si ukázal na na hruď a vykřikl své jméno a neustále slintal. Zúčastnil se výpravy na Dýmový ostrov. Otrávil se kávou, pomocí které chtěl Echiron (viz Ucbeg, Echiron) odstranit všechny zbylé účastníky výpravy. (Vysoký příliv, v knize Ostří oceli, 2004, str. 358, 371)

Menší ramenatý pořízek s krkem tak širokým, že se zdálo, jako by rostla přímo z trupu. Neholené strniště připomínalo spíše srst než vousy a ještě více zvýrazňovalo divoký vzhled. Ozbrojen byl kočovnickou šavlí a k ní do páru štíhlou dýkou levoručkou s velkou záštitou. Vůdce skupiny pašeráků, která přepravovala přes řetěz starých oáz skrz Gutawskou poušť hlavně koberce. Sídlil v Jakkabardi. O přepravované zboží se dělil se svým konkurentem Mustardim rovným dílem. (Drsná hra, v knize Ostří oceli, 2004, str. 273, 274)

Štěně, které koupil Led Kowalski v Bosku. (Na ostřích čepelí, 2001, str. 334)

Jeden ze skupiny ninjů z klanu Godetů, pověřené nalezením a likvidací Koniáše v Krachtiburgu. Nejlépe pracoval ve dvojici se svým dvojčetem Varnetem. Byl Koniášem zabit, když na Varatchiho příkaz pátral po uprchlých lidech z kvadrupů. (Koniáš - Vlk samotář, 2008, str. 95, 616)

Horník pracující v uhelných dolech kolem městečka Díra. (V temnotě, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 53)

V povídce Špatná investice jí je 14 let. Měla dlouhé nazrzlé vlasy, na bledém obličeji ji vystupovaly pihy. Měla drobnou skoro křehkou postavu, pyšný nosík a drzý výraz ve tváři. Její otec chtěl, aby poznala velká města císařství a poslal ji s doprovodem na návštěvu k příbuzným. Na cestě, v soutěsce mezi dvěma kopci, je přepadli otrokáři, Varírové. Jakožto vzácného otroka ji označkovali vytetováním dvou motýlů – žlutého na hýždi a modrého pod levou lopatkou. Velmi rychle se učila, stačilo ji činnost ukázat jednou a už nepotřebovala nic vysvětlovat. Jediná dcera hraběte Daska, později se stala manželkou Koniáše. (Špatná investice, v knize Ostří oceli, 2004, str. 216, 218, 223, 240, 261), (Koniáš – Konec vlka samotáře, 2005, str. 8, 37, 51, 60, 70, 75, 76, 79, 84, 87 - 89, 91 - 97, 101 - 104, 107, 110, 112, 114 - 123, 127)

Otec Annemari Dask. Když bylo Annemari 15 let, bylo mu něco přes šedesát, tou dobou měl šedé vlasy a vrásčitou tvář. Šlechtic, hrabě, vládce nezávislého hrabství, jeho hrabství bylo větší než spousta celých království. Od císařství jej odděluje Gutawská poušť. Zemřel následkem věznění ještě před návratem Koniáše s Annemari zpět do hrabství. (Koniáš – Konec vlka samotáře, 2005, str. 46, 47, 49, 51, 56, 78, 114-116, 119, 123), (Špatná investice, v knize Ostří oceli, 2004, str. 218, 261)

Titul, který Koniáš vyženil sňatkem s Annemari Dask. (Bakly - Holýma rukama, 2007, str. 122, 123), (Koniáš – Konec vlka samotáře, 2005, str. 87 - 92)

Titul, který Koniáš vyženil sňatkem s Annemari Dask. (Bakly - Holýma rukama, 2007, str. 122, 123), (Koniáš – Konec vlka samotáře, 2005, str. 87 - 92)

Nezávislé hrabství, kde vládne hrabě Dask. Od císařství jej odděluje Gutawská poušť. (Koniáš – Konec vlka samotáře, 2005, str. 114 - 117), (Cesta domů, v knize Legendy české fantasy, 2006, str. 13)

Titul, pod kterým je Koniáš uváděn v některých povídkách uváděných v knize Čas žít, čas zabíjet. Nikde není vysvětleno, jak a nebo proč dále nepoužívá titul hrabě. (Hon za Rudou hvězdou, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 95)

Titul, pod kterým je Koniáš uváděn v některých povídkách uváděných v knize Čas žít, čas zabíjet. Nikde není vysvětleno, jak a nebo proč dále nepoužívá titul hrabě. (Hon za Rudou hvězdou, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 95)

Podsaditý muž se širokými rameny, velitel Cogliovy malé armády. Poté co pan Lasička s Dalijou a jejími dětmi uprchl, opustil služby barona Coglia. (Bakly - Holýma rukama, 2007, str. 5 - 8, 46, 47, 49, 62, 63, 65, 66, 96)

Fenidongský obchodník. Koniáš mu pomohl vyhrát obchodní válku. Doporučil Koniáše Tobiáši Masnerovi a přivedl jej na Koniášovu stopu. (Na ostřích čepelí, 2001, str. 13)

Hrabě, mistrný šermíř a nejlepší generál císařské armády, totálně oddaný císaři. Byl vždy zvláštní, odměřený a uzavřený. Tajně navštívil crambijskou princeznu, aby zjistil, zda ji může požádat o ruku při příležitosti jejích 15. narozenin. Při návštěvě zabránil císaři znásilnit princeznu – jeho dceru. Císař mu následně dal ultimátum – majetek a privilegia jeho rodině zachová pouze, když generál spáchá sebevraždu. Aby nezhanobil své jméno sebevraždou, uspořádal generál na vlastní pěst vojenskou expedici do pralesů za řeku FewGhaku s cílem zemřít s aureolou člověka, který se obětoval pro impérium. Pro zachování jeho cti zemřelo tři tisíce vojáků, kteří se výpravy zúčastnili. Koniáš jej zabil v souboji, jehož vítěz měl tu čest vyjít na vrchol pyramidy a stát se vládcem všech kmenů starodávného národa v pralesech za FewGhakou. (Cherchez la Femme, v knize Ostří oceli, 2004, str. 26, 36, 52, 60, 62 - 63 a v knize Koniáš – Muž na stezce, 2008, str. 51 - 53, 61 - 64, 80 - 81)

Major, nižší šlechtic bez majetku, plně oddán Varatchimu, velitel jednotky 500 jízdních pěšáků, která byla po intervenci Bamegiho bezúspěšně vyslána na pomoc Gudsbirgově jednotce. (Koniáš - Vlk samotář, 2008, str. 527)

Viz Hyan, Deg

Cevinský obchodník s vínem. Manžel madam Alessandry. Požádal Kyliána Ochinota (viz Ochinot, Kylián), aby dělal společnost jeho ženě. (Bez slitování, 2003, str. 170)

Bohatý a významný obchodník v Krahunu, mohutný červenolící muž s hustými černými vlasy. Byl oblečen poněkud nedbale, ale každý jednotlivý kus oděvu byl té nejlepší kvality. Když mu byla unesena dcera Valerie, snad sektou Slunečních zabijáků, uspořádal na její záchranu výpravu na Dýmový ostrov – na místo jejího předpokládaného úkrytu. (Vysoký příliv, v knize Ostří oceli, 2004, str. 350 – 351)

Unesená dcera Shipa Dejeva (viz Dejev, Ship). Měla být unesena sektou Slunečních zabijáků na Dýmový ostrov. Na její záchranu zorganizoval její otec Ship Dejev záchrannou výpravu. Ve skutečnosti ji unesl Echiron Ucbeg (viz Ucbeg, Echiron, aby měl záminku dostat se na Dýmový ostrov. Echiron ukryl Valerii spoutanou v jeskyni v Hrdlové zátoce. Když se toto Koniáš od Echirona dozvěděl, co nejrychleji se spolu se zbylými členy výpravy vrátili ji zachránit, ale přišli pozdě, ve stoupajícím přílivu se utopila. Koniáš ji záchránil, resp. oživil, za cenu zničení léčitelského krystalu uzmutého Echironovi. Miluje Henrika Gastona (viz Gaston, Henrik). (Vysoký příliv, v knize Ostří oceli, 2004, str. 362, 379)

Viz Sal a Del

Klanový mistr Stínů noci. Mistr mučení a skvělý bojovník. Zabil jej Bakly poté co Nevis Dell položil nálož, která protrhla hráz na Zvonovém poloostrově. Následně došlo k zatopení celého Zvonového poloostrova. Nevis Dell si označoval své zbraně značkou N.D. (Bez slitování, 2003, str. 344, 346 - 350)

Prostitutka pracující v nevěstinci v Jakkabardi, v jednom ze sítě nevěstinců Kremmera Gaduse (viz Gadus, Kremmer). Má pěkně tvarované boky i nohy, ještě pevné břicho a prsa trochu větší než je člověk zvyklý vídat na ulici. V očích, má ale napsáno, že je již touto prací utahaná. Koniáš ji pomohl odejít z nevěstince, kde pracovala. (Drsná hra, v knize Ostří oceli, 2004, str. 280 – 281)

Nouzové skladiště klanu, báze Maaterenditů, maskované jako obyčejná zemědělská osada, nacházelo se v Randské pahorkatině. Pozůstatky zničené báze, které objevil Koniáš měly tvar obdélníku o stranách 60 x 80 metrů. Vstup do podzemí měl tvar kruhu o průměru 5 metrů s vyznačeným mezikružím. Po stranách kruhu byly patrné dva a dva opěrné body velkého kladkostroje. Na vnitřní straně mezikruží byl uzamykací mechanismus – reliéf lidské lebky Po odemčení se otevřel kruhový otvor, ohraničeným mezikružím, menší než 3 metry. Podlaha podzemí byla do 20 metrů pod povrchem. V podzemí byly min. 3 řády skladišť pospojované tunely. Každé skladiště vyššího řádu bylo chráněno před vstupem ze skladiště nižšího řádu magickým zámkem, který neodemčený, magicky zabíjel vstupující. Báze byla opuštěna ve spěchu. (Koniáš - Vlk samotář, 2008, str. 63, 404, 407, 413)

Craigův žoldnéř, zákeřný a pomalejší než ostatní. Koharov ho zabil v Gutawské poušti, když na Koharova zezadu zaútočil. (Hon za Rudou hvězdou, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 176)

Viz Guzzi, Desmond

Obyvatelé z Hampstnu tak nazývají bouře s deštěm a kroupami, které díky klimatickým podmínkám dokáží vyvolat místní záplavy, dočasně srazí teplotu okolí pod bod mrazu a provází je silný vítr až hurikán. Deštné bouře jsou smrtelné pro každého, kdo se jimi nechá zastihnout venku. (Smaragdová hora, v knize Ostří oceli, 2004, str. 198 – 199)

Vládce Ryžského hrabství. Uzavřel s Tobiášem Masnerem smlouvu o průchodu karavany Ryžským hrabstvím. Po nátlaku Crambijského císaře na znemožnění průchodu karavany vydal rozkaz svému vyslanci Chuanu Doorovi , aby dal otrávit v Salisburu Koniáše - jediného člověka, který byl dle smlouvy zmocněn za karavanu jednat. (Na ostřích čepelí, 2001, str. 107, 362 - 372)

Viz Vorm, Dietrich

Hornické městečko, spíš zapadlá osada – kromě pár domů uplácaných z hlíny, dvou hospod (horší pro horníky a lepší pro vojáky, kteří je střežili) a primitiního přístaviště je tady jen 7 používaných důlních jam na těžbu uhlí a 1 nepoužívaná, jež jsou mezi sebou spojeny soustavou šachet, překopů a větracích jam. Městečko Díra se nachází ve vnitřním císařství a zároveň je vzdáleno 3 dny ostré chůze od Fenidongu. (V temnotě, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 31, 32, 35, 57, 81)

Šéf služebnictva Montemery Belfonteho (viz Belfonte, Montemery) v Cevinu. Dodával Montemery Belfontemu nudrog od Kurgana. (Bez slitování, 2003, str. 186, 188, 313)

Viz Cevin. (Bez slitování, 2003, str. 182, 190)

Poměrně malý písčitý ostrov poblíž Cevinu. Proud na něj zahnal Baklyho s Nikitou na jejich útěku na člunu z bitvy o kasino Tvrz. Ostrov obklopují skaliska, mezi kterými se dá projet pouze v jednom místě ze strany odvrácené od pevniny. (Bez slitování, 2003, str. 256 - 257, 287)

Malá pohraniční pevnůstka na řece oddělující Dabávii od Ryžského hrabství. (Na ostřích čepelí, 2001, str. 341 - 342)

Viz Alamo, doktor.

Vlastnili a provozovali hospodu v horách blízko farmy, kterou si Bakly a Nikita koupili, aby tam spolu žili a vychovali Nikitino dítě - Zuzanu. Později po smrti Šimona, se Reb přestěhovala do podhůří do vesnice Pšeničná a po čase si tam zařídila hostinec. (Bez slitování, 2003, str. 356 - 358), (Bakly – Návrat zabijáka, 2005, str. 18, 20)

Viz Juber, Donil

Zástupce ryžského knížete v Salisburu. Muž křehké konstituce, ramena téměř neměl a měl útlá ženská zápěstí. Měl dlouhé vlnité napomádované vlasy. Nebyl zvyklý na fyzické nebezpečí. (Na ostřích čepelí, 2001, str. 367-368)

Viz Abrago, Dosi.

Jeden z mužů Varatchiho těžké pěchoty, Bakly ho zabil. (Bakly – Holýma rukama, 2007, str. 72)

Obrovský svaly oplátovaný muž, s mohutnými trapézovými svaly, vypadal jako groteskní socha. Bakly si pomyslel: "Dough byl ještě větší zrůda než já." Dough se staral o Tobyho. Pracoval pro císařský tým unášející magicky nadané děti. Bakly jej zastřelil kuší na lodi v říčním přístavu v Kletikonu, když přišel vysvobodit Zuzanu. (Bakly – Návrat zabijáka, 2005, str. 77 - 83, 121 - 122, 124 - 125)

Druhé největší město Crambijského impéria, žije zde cca 100 000 lidí. Místodržící zde vládne železnou rukou a udržuje tuhý pořádek. DownDown leží zhruba dva dny ostré jízdy od pobřeží. (Štěstí z pekla, v knize Ostří oceli, 2004, str. 91, 113)

Před Velkou válkou se rozeznávaly kameny aktivní, tupé, prázdné, nečitelné a labilní, označení sloužilo pro jejich pozdější magické využití. Váleční čarodějové nosili do boje postroj a na něm měli zavěšeny spoustu magických drahokamů. (Koniáš - Vlk samotář, 2008, str. 309), (Bez slitování, 2003, str. 326)

Před Velkou válkou se rozeznávaly kameny aktivní, tupé, prázdné, nečitelné a labilní, označení sloužilo pro jejich pozdější magické využití. Váleční čarodějové nosili do boje postroj a na něm měli zavěšeny spoustu magických drahokamů. (Koniáš - Vlk samotář, 2008, str. 309), (Bez slitování, 2003, str. 326)

Mučící nástroj používaný Konventem, sloužící k drcení prstů nohou. (Koniáš - Vlk samotář, 2008, str. 551)

Viz Belfonte, Drexler.

Jeden z Krachtiburgských občanů unesených skupinou kolem Blatvoviče, když pátral po lidech s magií v krvi. (Koniáš - Vlk samotář, 2008, str. 276)

Jeden z předních šlechticů na sever od Gutawské pouště. Vládne Duamskému vévodství. Vedl válku s crambijským císařem a s hrabětem Gletovem o kontrolu nad Brežským lněným pásem. Koniáš mu prodal informace o špinavých praktikách crambijského císaře a hraběte Gletova - o tom, jakým způsobem otrávili oázy a co k tomu použili. Po dobu války sídlil Duamský hrabě pravděpodobně v Hamtu. (Pouštní škorpion, v knize Koniáš – Muž na stezce, 2008, str. 304, 317, 361 - 362), (Drsná hra, v knize Koniáš – Muž na stezce, 2008, str. 421), (Drsná hra, v knize Ostří oceli, 2004, str. 266)

Velký muž, byl skoro stejně vysoký jako Koniáš, ale o dobrých 20 kg těžší, ramena jako almara a pod kůží se mu vlnily mohutné svaly. Hledal zlato v malé osadě, jež byla dříve velkým městem, jehož bohatství se zakládalo na zlatých dolech, které byly již vyčerpány. Osada byla vzdálena cca 18 dnů jízdy od Bauryta a zároveň ležela na dřívější cestě, dnes již jen stezce, spojující sever a jih. Dubbony byl dříve doktor, již neléčil, hledal zlato, vidinou zlata se zbláznil. Ve svém šílenství napadl Koniáše, jenž jej přišel požádat o léky pro nemocnou Annemari, během souboje jej nešťastnou náhodou zabil těžební stroj. (Špatná investice, v knize Ostří oceli, 2004, str. 232, 234, 235)

Nacházejí se v něm zříceniny starého města vytesaného ve skále. (Špatná investice, v knize Ostří oceli, 2004, str. 262)

Gatarský markýz. Byla mu unesena pětiletá dcera. Madame Dugawi byla sestřenkou Aefinely Ketenewen (viz Ketenewen, Aefinela), svěřila se jí a Aefinela ji přesvědčila, aby případ svěřila hraběti Maurelimu. (Cesta domů, v knize Legendy české fantasy, 2006, str. 61, 63, 65 - 66)

Velitel utajené crambijské elitní jednotky, kterou císař používal, když potřeboval silou řešit problémy za hranicemi říše. Nechal se ve Fenidongu najmout Ledem Kowalskim i se svojí jednotkou do služeb karavany, aby ji pomohl nejdříve ovládnout a poté zničit. Rozkaz crambijského císaře zněl zničit, Keleman mu zaplatil za to, že mu pomůže karavanu ovládnout a poté předat tajemnému protihráči, který intrikoval proti výpravě s cílem ji ovládnout. Jako předchozí zaměstnání uvedl práci pro statkáře Huurana. Jeho pokus o ovládnutí karavany byl se štěstím zmařen a on při tom byl vážně zraněn. Po uzdravení se nechal najmout guvernérem Valerem k pronásledování a zničení karavany. Karavanu se svojí jednotkou dostihl u Velkého oblouku. Při následné potyčce zahynul rukou Koniáše. (Na ostřích čepelí, 2001, str. 164 - 165, 195)

Bandarillův člověk, Bakly si ho pro sebe pojmenoval „ranař“. (Do morku kostí, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 206)

Nejprve se dostane do trávicího systému, odtamtud do krve a potom postupně do mozku, kde se aktivuje jeho magická podstata. Pomocí Dwicherova preparátu lze z člověka udělat poslušný nástroj. Komplikovaný proces proměny má několik fází - od jemného ukotvení přes výmaz paměti až po vtištění nové identity. Dwicherův preparát je těkavý a při jeho použití je nutno preventivně se chránit požitím protilátky - neutralizátoru. Otravu lze přežít, ale přežijí pouze lidé silného ducha, filozofové vyrovnaní sami se sebou a se světem. Ostatním se bude ve chvílích odpočinku a nebo spánku stále častěji vracet to, čím si prošli a raději si vezmou život, aby to dále nemuseli snášet. Byl dodáván v ampuli z vybroušeného křemene s hrdlem zalitým olovem, substance skrz málo průsvitné stěny ampule vysílala různě intenzivní pablesky barev od zelené po modrou. Na zátce jedu i protijedu byl znak výrobce – stylizovaný krystalický trojlístek sestavený z malých drahokamů. Výrobci a prodejci tohoto preparátu byli předkové lidí z kvadrupů. (Koniáš - Vlk samotář, 2008, str. 238, 480, 547, 582)

Dýmový ostrov leží přibližně 60 až 70 km od Krahunu. Má členité pobřeží. Kotvit s lodí se u něj dá na jediném místě - v zátoce na straně ostrova odvrácené od pevniny. Do zátoky se vplouvá úzkým hrdlem ve kterém je silný protiproud, který stáčí příď lodi do strany. Dýmový ostrov chrání přístav Krahun před vlnami z otevřeného moře – rozděluje ústí Krahunského zálivu na severní a jihovýchodní větev a chrání přístav před severovýchodním pasátem a dělá z něj tak ideální zimní kotviště. Je obestřen mnoha tajemstvími, je tam silné zřídlo moci, které chrání od Velké války před nezvanými návštěvníky přízraky strachu. Rozměry ostrova na mapách (šíře je uváděna 4 -5 km) jsou podstatně menší, než ve skutečnosti (šíře je minimálně 35 km). (Vysoký příliv, v knize Ostří oceli, 2004, str. 338, 366, 373, 377)

Jeden z mužů Kurganova gangu. Podílel se na únosech dívek pro Montemery Belfonteho (viz Belfonte, Montemery). Bakly jej zabil v podzemí Malininých lázní. (Bez slitování, 2003, str. 303 - 304)

Viz Cramwol, Ebenez.

Jeho jméno není známo, Koniáš si jej pro sebe jen takto pojmenoval. Mustardiho osobní strážce. Velmi schopný šermíř, miluje boj. Zachránil Koniáše před Roxanou, protože ho obdivoval jako skvělého šermíře, když byl zraněn a vyčerpán po boji s Mustardiho muži. (Drsná hra, v knize Ostří oceli, 2004, str. 283, 333)

Viz Schwarten, Eberhard.

Viz Ucbeg, Echiron.

Viz Gletov, Eddon.

Viz Outuvenzi, Edewen.

Viz. de Glow, Edmund.

viz Kaewerg, Edmunt.

Muž, který si najal Koniáše na vraždu nájemného zabijáka. (Až na dno, v knize Ostří oceli, 2004, str. 12)

Zloděj, dle svého soudu byl nejlepší široko daleko. Jeho přání bylo žít v přepychu. Poté co ukradl Baklymu magický artefakt Rudou hvězdu a následně jej bez patřičné magické kontroly vyjmul z ochranného pouzdra, ho artefakt zabil. (Hon za Rudou hvězdou, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 88, 89, 97,100, 102, 103)

Viz Zitt, Elcik.

Jeden z vyšších velitelů Kurganova gangu, Kurganův pobočník. Štíhlý hezoun s ulízanými vlasy. Jeho oblečení bylo čisté a mezi ostatními gangstery vypadal téměř jako elegán. (Bez slitování, 2003, str. 181 - 182, 243 - 248)

Viz Steinerová, Elen z Bezenu.

Hubený, nervózní chlapík. Měl dlouhé prsty, pravděpodobně chmaták. Vypadal, že se věčně bojí, hypochondr. Zúčastnil se výpravy na Dýmový ostrov, za peníze z výpravy si chtěl koupit léky na své nemoci. Byl zabit svými zhmotnělými představami – přízraky strachu – třetí den výpravy. (Vysoký příliv, v knize Ostří oceli, 2004, str. 357, 366)

Stárnoucí prostitutka v jedné hospodě v Ribenodu. Kdysi musela být mnohem hezčí, ale stále v ní zůstávalo něco, co ji odlišovalo od jejích mladších konkurentek - její tvář zatím nepřekrývala tlustá vrstva okoralosti, která po čase překryje, rozleptá jakékoliv já a změní život v přežívání. Seděla s Baklym u stolu v Ribenodu v hospodě. Její pasák ji zabil. Když to Bakly po návratu do Ribenodu zjistil, tak pasáka utopil v kádi s vodou. (Bez slitování, 2003, str. 7 - 9, 12 - 14, 354 - 355)

Neznámá pohledná rusovláska. Hledala Koniáše v Grinsku, kde ji zabili šipkou z kuše. Pracovala pro starého hraběte Daska. (Koniáš – Konec vlka samotáře, 2005, str. 8, 10, 11, 42, 43, 105)

Viz Boon, Elop.

Autorem encyklopedie je van Horten. V knize popsal všechny národy známého světa a jejich zvyky. Koniáš ji zmiňuje v souvislosti s rituálem dospělosti tanhotského Tlustého chlapce - Chladné mysli. (Na válečné stezce, v knize Koniáš – Muž na stezce, 2008, str. 210)

Husí brk zkřížený s mečem v šarlatovém poli. (Bez slitování, 2003, str. 70)

Tanečnice pracující v hostinci Veselá noha. Bydlela s kamarádkou pracující v hostinci Plné břicho, která byla den předtím zavražděna. Seznámila se s Koniášem, protože se bála, aby ji nezabil stejný vrah jako její kamarádku. Koniáš ji přesvědčil, aby preventivně odjela na pár dní k sestře a švagrovi na statek mimo město. (Vysoký příliv, v knize Ostří oceli, 2004, str. 344 – 346; 348)

Šlechtic z rodu Baerynů. Propůjčil své barvy gladiátorovi Dagevilovi pro boj v aréně v Kletikonu. Propůjčil se k tomu, aby přinutil Baklyho pod pohrůžkou ublížení Zuzaně k účasti na bojích v aréně v Kletikonu. Oči měl vodnaté, plytké kaluže chlastu, který se každou chvíli přelije přes okraj. (Bakly – Návrat zabijáka 2005, str. 41, 72, 75 - 83, 85)

Viz Montevedi, Espriso.

Viz Montevedi, Espriso.

Viz Nood, Esprit.

Viz Nood, Esprit.

Suchý, nudný chlápek přes peníze, pracoval pro vévodu Daska. (Do morku kostí, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 218)

Čaroděj ve službách velkovévody Varatchiho, vzhledem připomínal 20-ti letého vědy a a vzdělání milujícího muže z dobré rodiny, který si užívá své pohodlí a koníčky. Měl modré oči, oči někoho mnohem staršího, z jejichž pohledu mrazilo. Objevil zmínky o Rudé hvězdě ve starých textech, zorganizoval po Rudé hvězdě pátrání, ale agenti vévody Daska jej na poslední chvíli předběhli. Přes všechny schopnosti čaroděje to je rozmazlený a nafoukaný spratek. Při pátrání po Rudé hvězdě se spojil s Černými jezdci, kteří si za své služby vyžádali 2 duté magické jehlice umožňující rychlou destilaci vody z mrtvých či živých lidí. Není jisté, zda se z hlubiny Gutawské pouště vrátil. (Hon za Rudou hvězdou, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 84, 106, 127, 132, 186)

Viz Percus, Fabrico.

Velitel pořádkových oddílů v Gletovském lénu ve Volné zóně. Bakly se o něm zmiňuje Kyliánu Ochinotovi (viz Ochinot, Kylián) v souvislosti s pátráním po zmizelých dívkách. (Bez slitování, 2003, str. 223, 288)

Guvernér Damarkandu. (Do morku kostí, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 253)

Desperát, který přepadal karavany na jižním okraji Gutawské pouště, které směřovaly do Daského hrabství. Koharov Farnetiho zlikvidoval, aby dále neškodil. (Hon za Rudou hvězdou, v knize Čas žít, čas zabíjet, 2010, str. 90)

Statek stojící samostatně kousek od města Gataru. Za ním jsou již jen kopce a lesy. Sídlil v něm čarodějnický spolek, který sloužil Desmondu Guzzimu (viz Guzzi, Desmond) jako návnada, na kterou se svedly všechny únosy dětí. (Cesta domů, v knize Legendy české fantasy, 2006, str. 72, 89)

Nejvýše trvale osídlená osada na Smaragdové hoře, leží ve výšce okolo 5 000 metrů. Je zde 5 hostinců, 3 herny a nevěstinec, v kterém pro nedostatek ženského personálu pracují muži jemných tváří a vyholených nohou. (Smaragdová hora, v knize Ostří oceli, 2004, str. 201, 202)

Alias Rybář. Milenec Nikity Klaar (viz Klaar, Nikita). Ačkoliv to dlouho nevěděl, tak byl Jurnsův syn, syn hraběte Drexlera Belfonteho (viz Belfonte, Drexler). Našel v blízkosti Zvonového poloostrova pod vodou několik skladišť čarodějných klanů z období před Velkou válkou a podařilo se mu z nich dostat ven zbraně, které dále prodával. Tato jeho činnost znepokojila i crambijského císaře, který do Volné zóny poslal lorda Varatchiho. Volnou zónu se Filipu Fauntletovi nepodařilo opustit tak úspěšně, jak si naplánoval, vinou toho, že mu šli po krku Kurganovci i lord Varatchi. Jakmile se s Nikitou dostal ke svému otci hraběti Drexlerovi Belfontemu, tak se jí pokusil zbavit - poslal za ní vraha. Nikita Klaar (viz Klaar, Nikita) již nosila jeho dítě. (Bez slitování, 2003, str. 83 - 85, 235, 235, 252 - 254, 259 - 260, 264, 268 - 275, 277, 323)

Lehce obtloustlý mladík, pracoval pro velkovévodu Varatchiho, vynikal dokonalou vizuální a sluchovou pamětí, nepoužitelný pro jednání s lidmi. Spolu s Gasprem hledali vlastnosti a zákonitosti chování Lumbiho magického meče. Faynish potřeboval morální obezličku, aby se dokázal vyrovnat s nemorálními metodami použitými ke splnění přiděleného úkolu. Byl zabit Koniášem na nádvoří Lumbiho sídla, když šel zjistit jak dopadl Koniášův souboj s Lumbim. (Koniáš - Vlk samotář, 2008, str. 94, 265, 461, 462, 522)

Jeden z čarodějů Rumělkového klanu hledající spolu s Koniášem nouzové skladiště klanu Maaterenditů. Vlastnil ochočeného síťovce. Byl v Hnědé bažině zabit svým síťovcem, když tímto síťovcem, naučeným na Koniášův pach, chtěl Koniáše zabít. (Koniáš - Vlk samotář, 2008, str. 113, 372)

Kamarád Rezky. Přišel ji vyzvednout, když odcházela ze Zlaté Magnólie. Felix pracoval jako kovářský pomocník, byl silný jako medvěd, rád se rval a kromě toho byl homosexuál. Občas si za Rezkou chodil do bordelu popovídat. (Na ostřích čepelí, 2001, str. 233)

Hlavní podkoní Guzziů, jejich dlouhá paže pro špinavé záležitosti. (Cesta domů, v knize Legendy české fantasy, 2006, str. 88)

Město a stát Obchodní ligy. Přístav na řece Varaná. Fenidong je město s největší koncentrací bank na východ od Crambijského císařství. Každý druhý občan města Fenidongu se živí machinacemi s penězi nebo zákony. Fenidongští bankéři půjčí po poskytnutí patřičných záruk na financování čehokoliv týkajícího se světa vně Obchodní ligy, na území Ligy však se však musí dodržovat zákony do puntíku, protože místní vojáci jsou nejlépe placení žoldnéři na světě a svou mzdu si zaslouží. Nebo se musí jet v tak velkém a špinavém podniku, aby se dokázal uplatit soudce, daňoví výběrčí a důstojníci pořádkových sil. V praxi to znamená, že se bez velkého nebezpečí může kdokoliv po setmění neozbrojeniprocházet po fenidongských čtvrtích, ale pokud se někdo náhodou připletete do cesty některému z místních obchodních žraloků, bude z něho ráno krmení pro rybičky, nebo pro psy. (Na ostřích čepelí, 2001, str. 11)